Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Portál u Thyrisu a portál Vládci strachu jsou v obležení říšských sil. Vyhněte se jim.
Prosím starosty aby urychleně odpojili tyto zmíněné portály.
Dbejte zvýšené opatrnosti v celém okolí Thyrisu, říšské jednotky se začaly rozpínat.
Žádám všechny obyvatele Andarie, aby si v rámci své bojové připravenosti prošli červené letáky, které mohou najít v Andoru v bance, na tržišti anebo v některých obchodech.
Pokud bude mít někdo k těmto informacím anebo k osobní přípravě nějaký dotaz, může mě zastihnout ve večerních hodinách na náměstí v Andoru, popřípadě v nájmu číslo 6, pod Andorským hradem.
Prsty poklepával o desku starého psacího stolku. Sepisoval na svitek řádky, které byly možná urážlivé, ale dle jeho názoru bylo nutné, aby pravdy vyšly na světlo světa. Škrtnul jedno slovo. Pak druhé. Byl rozladěný tím, že si s tím dává takovou práci a nikdo to neřeší. Jak je možné, že si teplá místečka pohlavárů drží lháři, zloději i děvky? A přitom tu už řadu měsíců linčují jednoho z nich z údajné velezrady! Pokrytci. Kdo z nich byl horší? Ten, který chtěl celý tento prohnilý systém dost možná svrhnout, ačkoli tvrdí, že je nevinný nebo ti, kteří se jen tváří, že jim na všem a všech záleží, i když mají sami ruce od krve?! Praštil dlaní do stolu.
Rozhodl se během týdne. Harmonogram služebnictva, který nosil jídlo vězněnému starostovi, znal dobře. Stejně tak věděl, kdo bude hlídkovat u dveří. Do kapsy si strčil tři lahvičky, kus hadru a přes hlavu si přehodil neviditelný plášť. Prošel hradními chodbami a v rohu společenské místnosti gardistů čekal. Služebná přišla téměř na minutu přesně. V rukou nesla podnos s jídlem a pitím. U pokoje vězněného zaťukala a ohlásila se. Byl jí v patách. Pak už bylo vše rychlé. Dveře pokoje se zavřely, odložila podnos, najednou ji držel omráčenou čpavkem v náruči a tiše položil na podlahu. Starosta Thyrisu na to koukal s povytaženým obočím. "Jsem Zachariáš Ziran, pane," šeptal tiše, když se mu zjevil. Z kapsy vytáhl dvě fialové lahvičky. "Tohle vypijte. Budete na chvíli vypadat jako žena," vysvětloval a koukl po služebné na zemi. Na podrobnější vysvětlování nebyl čas. "Tak to ji asi budeme muset svléknout," zašeptal nazpět vězněný a svázal si přeroslé vlasy do ohonu.
"Jak vám mohl utéct?!" řval kapitán císařské stráže. "Ta služebná z toho pokoje zase odešla, pane," bránil se voják na stráži. "Ta služebná je v tom pokoji a nahá! Jestli zjistím, že jste chlastali ve službě, ponesete si následky!"
"Slez dolu, Emmi!" zařval na dívku v chlapeckém oblečení, která se stala spolehlivou součástí lodní posádky během několika málo měsíců. Z koše na vrcholu stěžně sledovala dalekohledem obzor. "Je čas vodjet zpátky domů," oznámil jí, když před něj předstoupila. Lodě byly narvané zbožím i zlatem. Kořist bylo potřeba uschovat a získat informace o tom, co se dělo na pevnině Andarie. "Máma bude ráda, ne? A ty moc nečum," zavrčel jako pes na mladíka s naušnicí v uchu, který po dívce loupl pohledem. "Asi jo," kývla "aspoň si dám konečně k jídlu něco jinýho než rybu a zelí."
Lodě s černými vlajkami, na kterých se skvěly bílé lebky, pozměnily kurz. Na palubě zavládlo mírné napětí. Byla to už řada měsíců, kdy se vydali na širé moře, aby se obohatili o kořist a vyhnuli se bojům s můrami. Moře nebylo jejich domovem, jen je přiživovalo. Svou podstatou nebyl nikdo ze Skarfů pirátská verbež, i když by se pár podobných rysů našlo. Teď tak nějak ale všichni cítili, že je čas se vrátit - do neznáma.
Na Andor se snášel čerstvý sníh, barbarka se dívala z okna. Kolik už je ho asi doma? Nutkání podívat se domů jí přepadalo už dlouho, tentokrát neodolala. Pro jistotu s sebou vzala do košíku pálenku a maso, co když se ještě drží?
Na dveře Gladijské tvrze zabušila její ruka jen o chvíli později. „Potřebovat tvoje pomoc.“
Barbar oděn celý v rudé se neptal, prostě šel.
Od kláštera Slunce se plížili dvě postavy,zachumlané v teplém oblečení. Když prokličkovali nepřáteli až pod jeskyni, zarazila ho. Dál musela sama.
Jeden z barbarů si zrovna ulevoval u stromu, obrovský chlap, sotva jí uviděl tasil svůj meč a cosi na ní zadrmolil. Kopí odložila už o něco dál, teď zdvihla prázdné ruce. „Hum! Nezabíjet já nemít zbraň.“
Měla co dělat aby rozuměla tomu co říká, po chvíli pochopila že válečník se jmenuje Bjorn, asi. Z pod pláště vytáhla zabalený košík plný masa a kořalky. „ Už muset mít hlad a žízeň. Mráz už bejt moc i na vás za chvíli tady pochcípat.“ Barbar svojí hatlamatilkou souhlasil. Zvěř už umrzla a zásoby docházeli. „Moct já pomoct vy. Moct s já odejít pryč, pak moct najít jiná jeskyně, nebo moct pomoct vy bojovat se zlo..“
Správně namítal, nač pomáhat těm co u nich loupí. Rozmluva nebyla lehká každé slovo musel luštit pěkně dlouho.. „ Cc z tho mt, kdž mm umt zz vv?“
Učinila nabídku, pak se rozhodla zahrát na jeho hrdost. Lhostejně pokrčila rameny a podívala se na něho. „Moct chcípnout tady na hlad, bojovat a dostat do velká síň a nebo zdrhnout jako slepice.“ Poslední přirovnání pohrdavě frkla směrem k Bjornovi. Nemýlila se, když se začal rozčilovat ona už se usmívala. „Mst rct ostat“ Rozohněný barbar se vracel k jeskyni a nechal jí samotnou. Když osaměla, užívala si každou vločku která na ní dopadla i přes třeskutý mráz, tady byl sníh jíný.. Lepší! Vrátil se zanedlouho i s odpovědí, jak čekala stařešinové zůstávají na místě. Zbytek jí více než potěšil.
Mávla na postavu schovanou za stromy, před nimi se objevil portál k Andoru. Menší polovina z kmene se vydala hledat nový domov, zbytek mužů se za pořádného lomozu vydal za ní Andorem. „Mt honě tt ptí co hřtt?“ Vycenila zuby k úsměvu. „Mět dost pití i holka co hřát.“
Zbývalo oznámit na hradě že mají nové spojence.
Byla pozdní noc, když se přede dveřmi věznice ozval klapot koňských kopyt. Spolu s ním se citelně ochladilo. V momentě kdy klapot ustal, se ozvala obrovská rána a těžké dveře věznice se rozletěly směrem dovnitř. Vzápětí vešla klidným krokem štíhlá ženská postava v rudé róbě a kouzelnickým kloboukem stejné barvy, posazený tak, že jí nebylo vidět do tváře. V jedné ruce držela obrovské ocelové kladivo, které by žena jejích dispozic jen stěží za normálních okolností mohla udržet. Volnou ruku držela dlaní vzhůru, a nad ní jako by levitovaly drobné světélkující krystalky. Na první pohled by se mohly zdát jako krystaly ledu, ale měly krvavě rudou barvu.Žena se rozhlédla po místnosti. Nejdříve směrem ke stříbrem vystužené cele, kde byla uvězněná a spoutaná zrzka, a vzápětí ke schodům, kde se začal ozývat rychlý sled kroků několika strážmých. "Stát!" Ozval se rozkaz jednoho z nich, následovaných výstřelem z kuše.
Šipky se jí zabodly do hrudi a lehce ji jejich náraz vyvedl z ladného pohybu. Klidným hlasem pronesla: "Přicházím vyřešit váš problém s upírkou. A jsou dvě možnosti, jakým způsobem bude řešení probíhat. Buď mi dáte klíč od cely, vrátíte se nahoru a budete dělat, že jsem tu vůbec nebyla. Ráno vše nahlásíte na hradě s tím, že jste nemohli nic dělat. Což je naprostá pravda. Nebo se mě pokusíte zastavit, nebo třeba zkusíte proklouznout ven a jít pro posily. V tom případě se s vámi budu muset vypořádat stejně, jako s těmi tlustými ocelovými dveřmi. Nikdo nebude vědět, co se tu stalo, protože z vás zbude jen krvavá louže. A venku jsou mí věrní lovci, kteří vás odloví, než se dostanete k městské bráně."
Žena cosi téměř neslyšitelného zašeptala a z venku se ozvalo vlčí zavytí. Strážní velmi rychle zvážili své možnosti. Během chvilky ženě přistál u nohou svazek klíčů. Poměrně rychle našla správný klíč od cely a odemkla ji. Drobně se usmála a řekla: "Odcházíme."
Na náměstí rychle přiběhl císařský trubač, jak pospíchal zakopl a dokonce mu vypadl z rukou jeho největší přítel a pomocník, ten který mu dává sílu vykonávat jeho poslání. Trubku vzal z kupky podezřele nebílého sněhu a jen rychle jí otřel pláštěm, ani ho nenapadlo, že by mohlo být něco špatně. Tak pospíchal. Nocí Androského města se rozlehl hlas trubky a dávivého zachrchlání.
S okamžitou platností se dává na vědomost, že Amundsen II Ama, bývalý starosta okupovaného města Thyris , z vůle Císařství host na Andorském hradě, napadl služebnou a prchl v přestrojení za ženu. Tento jeho čin jen podporuje podezření ze zrady Císařství, kvůli kterému byl na hrad v dobré vůli pozván. Kdo důležité zprávy k jeho dopadení dodá bude odměněn jedním stem zlatých.
A tak vyřvával Císařský trubač natřikráté, než se prvnímu odvážlivci nastřádalo tolik odvahy, aby se vyklonil z okna a z plna hrdla zařval čas, v který trubač svou zprávu městu předával a místo kam odebrati se má.
Na náměstí v městě Andor přišel Císařský trubač. Po zaznění dlouhého táhlého tónu ,ńesoucím se celým městem, začal pomalu roztahovat pergamen, což dává akorát čas pro lid přijít na doslech. Rozhlédl se po šumícím davu a pevným hlasem začal číst z pergamenu s rozlomenou Císařskou pečetí.
Dne čtvrtého tohoto roku byla vykonána spravedlnost na pětici hrdlořezů, kteří se pokusili loupit v městě Margaard. Dva vůdci lapků přiznali se k přepadávání obchodníků a ctnostného lidu na cestách. Ani jeden z nich nic nezapíral a k nepravostem hanebným se přiznali. Z Dobré vůle bylo jim splněno jejich poslední přání. A to skonat rukou kata bez pohledu císařského lidu, aby jejich hanba nebyla ještě větší. Poprava byla vykonána ihned poté. Vězte ještě jednou, že před popravou všichni svých činů litovali a prosili své bohy o smilování.
Poté pomalu svitek sroloval, uložil do torny a vydal se směrem k hradu.
