Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
V malém městečku se mezi obyvateli začínala šířit nervozita, císařští vojáci si také šeptali víc než dřív. Hlavní příval strachu, však přišel když se začali balit z města cechy.
Venku už dávno svítily hvězdy, když usedali ke stolu. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše, karty byli rozdány v jejich neprospěch. "Nezvládneme ho udržet, a zbytečně tam necháme sto chlapů." Elfka se na židli opět zavrtěla, ve snaze se uvelebit. "Já vím, všechno už jsem slyšel. Můžeš je odvelet, pod jednou podmínkou." Jeho odpověď jí vyrazila dech, čekala přemlouvání, prosby a vysvětlování, všechno krom pochopení a souhlasu. Pokývla mu aby pokračoval. "Slib mi že dostaneš pryč moje obyvatele, třeba bankéřka.." Než dokončil co chtěl hlas mu několikrát přeskočil. Zadržela ho. "Dobře vím jak bylo naposledy mě. Nenechám je tam padnout. Slibuji, že je dostanu pryč s vojskem. Potřebuji uvolnění jednotek písemně."
Katty spala neklidně, válka jim sebrala skoro všechny kšefty. Dokonce ani její citronovou limonádu už si nikdo nejezdil kupovat. Uprostřed noci s ní zatřásl hostinský, oči vytřeštěné strachem. "Vstávej, přišli pro nás. Musíme pryč!" "Co? Tondo kdo přišel?" Rozespale mžourala za něj, kde stáli dva z císařské posádky. "Tak honem. Vemte si jen to důležitý co poberete a mizíme. Přišel rozkaz k evakuaci."
Pod rouškou tmy se skupina rozespalých a vystrašených civilistů vydala k Andoru, obklopená vojáky ohlížejících se stále přes rameno a jednou z rytířek. Snad je nikdo neviděl. U Andoru už se odvážili mluvit. "Ale co můj krámek?" "Krámek? Chceš skončit přibitá na dřevě a bez kůže?" Pak už bylo ticho.
Ulrich seděl v klidu své pracovny a popíjel víno z Thyrských vinic. Letošní sklizeň byla velmi dobrá. Když v tu chvíli ho vyrušil obrovský výbuch a otřes. Cosi zavrčel a vydal se ke dveřím. Svým rodným jazykem spustil z ochozu na své podřízené sedící v hale pod ním: “Okamžitě zjistěte, co se děje! Do deseti minut chci mít zprávy!” Ti na nic nečekali a rychle se vydali směrem ke dveřím.
Za několik minut byli zpět. Neměli na tvářích zrovna radostné výrazy. Po delší době mlčení je Ulrich pobídl: “Tak spusťte!”
“Zdá se, že něco vybouchlo uvnitř kanalizace. Z některých kanálů se vrací voda nahoru. Z dalších navíc vylézají ta žabí stvoření, která tam žijí.”
Další muž si odkašlal: “Někdo zaútočil zápalnou lodí na přístav. Než jsme zvládli dostat oheň pod kontrolu, shořely nám tři lodě.”
“Válečné?” dotázal se Ulrich.
“Jedna válečná to schytala napřímo, další dvě byly menší pirátské bárky.”
Ulrich jen něco zavrčel když si ve své hlavě sumíroval informace. Pak se podíval na posledního: “A ty nic neneseš?”
“Na polní oblast zaútočily hořící opice.”
Ulrich s podivem zdvihl obočí: “Cože?”
“Erhm… na polní oblast zaútočily hořící opice, hlídky většinu z nich postřílely, Ale shořelo několik stohů slámy a dvě ovčárny včetně ovcí.”
“Jak na nás mohou útočit hořící opice?! Co to je za nesmysl chlape?!”
“Opravdu!”
Další přitakal a potvrdil tvrzení svého kolegy.
“Dobrá. Zdvojnásobte hlídky na hradbách, ztrojnásobte hlídky uvnitř města. Veškerá víka od kanalizace zaházejte pytlema s pískem. Písek ať napytluje zdejší plebs z přístavu a slumů. Zabarikádujte a hlídejte sklady jídla zbraní. Zajistěte, ať se tam ty žáby nedostanou. Stejně tak zdejší lůza. Ať v přístavu zajišťuje pořádek zbytek Kulhavcových jednotek. Vy pak budete zajišťovat pořádek mezi nimi. A pošlete dvanáct čet pročesat okolí města. Chci tam lehkou jízdu, lučištníky a halapartníky!”
“Máme to hlásit i Beztvářnému?”
“Budeme hlásit, až budeme mít co hlásit!”
**********************************
O půl hodiny později v kanceláři Ulricha
Jeden z podřízených rázně zaklepal a vkročil dovnitř. “Pane, dostali jsme jednu z nich. Podle popisu je to ta nová gardistka!”
Ulrich si promnul ruce. “Výborně. To by nás mohlo dostat z problémů. Informujte rovnou i Vládce. O všem.”
“Zařídím, pane!”
**********************************
O další půl hodiny později na Černém hradě
Muž s havraními vlasy a s korunou na hlavě seděl na svém trůnu, obklopen podivnými postavami v černých róbách a kápích. Zprávy z Thyrisu nebyly dobré, ale zároveň nebyly zas tak špatné. Usmíval se a díval se do dáli před sebou, kde stál mohutný stůl. Na něm ležela obří mapa Andarie. “Nadešel čas, dejte plány do pohybu. Ať se všichni připraví. V sobotu zaútočíme. Zároveň dejte vědět do Thyrisu, ať provedou operaci Návnada a Zpráva. A taky, že se za naším novým hostem během týdne zastavím osobně.
Na vědomost se dává, že ten kdo potká, či dokonce v rozmluvě stanul s osobami, na které je vydán Císařský zatykač od data jeho vydání je povinen tyto události nahlásit a podrobně popsat obsah rozhovoru. Osoby které jsou hledané :
Amundsen II
Gathir Jantar
Lilien Jantarová
Ten kdo informace vydá nebude dále stíhán a jeho jméno zůstane utajeno. Když tak neučiní, bude považován za spolupachatele a bude sdílet trest s hledanými. Pokud se jejich vina nade vší pochybnost prokáže.
Hledaní , kteří se sami přihlásí úřadům budou čelit spravedlivému soudu a přiznání či spolupráce bude mít vysoký vliv na jejich osud.
Neberte varování na lehkou váhu, každý zrádce je schopen svými činy do našich domovů dostat Noční můry a další běsy. Kdo pochybuje o správnosti počínání tohoto, vězte, že v řadách našeho Císařství nikdy nebylo žádné stvoření, které pozře Vaše duše.
Všichni kdo v držení mají povolení k prodeji lektvarů v řádně zapsaných obchodech mají novou povinnosti. A to ve svém obchodě nabízet lektvary proti temnému moru v počtu dvou kusů nejméně. Kdo tak neučiní do tohoto pátku bude mu vyměřena pokuta v částce padesáti zlatých. Jedná se se o bezpečnostní opatření. Vyhláška bude v platnosti do odvolání.
Portál u Thyrisu a portál Vládci strachu jsou v obležení říšských sil. Vyhněte se jim.
Prosím starosty aby urychleně odpojili tyto zmíněné portály.
Dbejte zvýšené opatrnosti v celém okolí Thyrisu, říšské jednotky se začaly rozpínat.
Žádám všechny obyvatele Andarie, aby si v rámci své bojové připravenosti prošli červené letáky, které mohou najít v Andoru v bance, na tržišti anebo v některých obchodech.
Pokud bude mít někdo k těmto informacím anebo k osobní přípravě nějaký dotaz, může mě zastihnout ve večerních hodinách na náměstí v Andoru, popřípadě v nájmu číslo 6, pod Andorským hradem.
Prsty poklepával o desku starého psacího stolku. Sepisoval na svitek řádky, které byly možná urážlivé, ale dle jeho názoru bylo nutné, aby pravdy vyšly na světlo světa. Škrtnul jedno slovo. Pak druhé. Byl rozladěný tím, že si s tím dává takovou práci a nikdo to neřeší. Jak je možné, že si teplá místečka pohlavárů drží lháři, zloději i děvky? A přitom tu už řadu měsíců linčují jednoho z nich z údajné velezrady! Pokrytci. Kdo z nich byl horší? Ten, který chtěl celý tento prohnilý systém dost možná svrhnout, ačkoli tvrdí, že je nevinný nebo ti, kteří se jen tváří, že jim na všem a všech záleží, i když mají sami ruce od krve?! Praštil dlaní do stolu.
Rozhodl se během týdne. Harmonogram služebnictva, který nosil jídlo vězněnému starostovi, znal dobře. Stejně tak věděl, kdo bude hlídkovat u dveří. Do kapsy si strčil tři lahvičky, kus hadru a přes hlavu si přehodil neviditelný plášť. Prošel hradními chodbami a v rohu společenské místnosti gardistů čekal. Služebná přišla téměř na minutu přesně. V rukou nesla podnos s jídlem a pitím. U pokoje vězněného zaťukala a ohlásila se. Byl jí v patách. Pak už bylo vše rychlé. Dveře pokoje se zavřely, odložila podnos, najednou ji držel omráčenou čpavkem v náruči a tiše položil na podlahu. Starosta Thyrisu na to koukal s povytaženým obočím. "Jsem Zachariáš Ziran, pane," šeptal tiše, když se mu zjevil. Z kapsy vytáhl dvě fialové lahvičky. "Tohle vypijte. Budete na chvíli vypadat jako žena," vysvětloval a koukl po služebné na zemi. Na podrobnější vysvětlování nebyl čas. "Tak to ji asi budeme muset svléknout," zašeptal nazpět vězněný a svázal si přeroslé vlasy do ohonu.
"Jak vám mohl utéct?!" řval kapitán císařské stráže. "Ta služebná z toho pokoje zase odešla, pane," bránil se voják na stráži. "Ta služebná je v tom pokoji a nahá! Jestli zjistím, že jste chlastali ve službě, ponesete si následky!"
"Slez dolu, Emmi!" zařval na dívku v chlapeckém oblečení, která se stala spolehlivou součástí lodní posádky během několika málo měsíců. Z koše na vrcholu stěžně sledovala dalekohledem obzor. "Je čas vodjet zpátky domů," oznámil jí, když před něj předstoupila. Lodě byly narvané zbožím i zlatem. Kořist bylo potřeba uschovat a získat informace o tom, co se dělo na pevnině Andarie. "Máma bude ráda, ne? A ty moc nečum," zavrčel jako pes na mladíka s naušnicí v uchu, který po dívce loupl pohledem. "Asi jo," kývla "aspoň si dám konečně k jídlu něco jinýho než rybu a zelí."
Lodě s černými vlajkami, na kterých se skvěly bílé lebky, pozměnily kurz. Na palubě zavládlo mírné napětí. Byla to už řada měsíců, kdy se vydali na širé moře, aby se obohatili o kořist a vyhnuli se bojům s můrami. Moře nebylo jejich domovem, jen je přiživovalo. Svou podstatou nebyl nikdo ze Skarfů pirátská verbež, i když by se pár podobných rysů našlo. Teď tak nějak ale všichni cítili, že je čas se vrátit - do neznáma.
