Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Pralesem se ozvalo veselé hašteření několika mužů. Získali totiž něco, o čem se jiným na Andarii ani nesnilo. Cenné zboží, které jim mělo vydělat tisíce zlatých. Nebo tedy… jejich pánovi.
Polední slunce žhnulo, pálilo do kůže jako řeřavějící uhlíky, pot stékal po tvářích i těm, co se ukrývali ve stínu stromů. Někteří opečovávali svoje milované zbraně, jiní se jen tak povalovali polonazí na břehu moře a upíjeli ze džbánů jablečný mošt. Poblíž jednoho stanu byly do země zaraženy kůly s řetězy, k nimž byli připoutáni muži. Jeden běloch a ten druhý byl zcela černý. Černý jako noc. Zápěstí měl do krve sedřeno od nekonečného svazování, plné rty rozpraskané a vyčerpaně se opíral o kůl. Nenáviděl to, ze srdce nenáviděl ty, jež ho korunovali lovnou zvěří a takhle ho trýznili.
O několik dní později…
V táboře se strhla vřava. Samozvaný král křičel na všechny strany strohé příkazy, rozzuřeně cukal uzdou svého hnědáka, když jeho ležení nečekaně napadla skupina cizinců. Otrokářovi muži chvíli odolávali náporu ozbrojené síly, až nakonec podlehli pod ranami jejich meče. Ačkoli se král snažil zachránit svůj poklad, nepodařilo se mu to. Byl donucen pláchnout. Několik mužů v čele s postarší ženou doběhlo k přivázaným otrokům a uvolnili jim pouta. Ti se potácivě odebrali dál do pralesa, kde hltavě srkali vodu z tůně. „Stát!“, uslyšeli za sebou. Černý a bílý se vyčerpaně otočili po hlase. Za nimi stála ona žena a několik mužů. Bílého otroka jeho odmlouvání stálo život. „A teď jdeme do Andoru!“, rozkázal jeden z mužů ve zbroji s úlisným úsměvem na tváři.
Muž ve zbroji zastavil u nevěstince poblíž Andoru. Za ním se v plné polní táhla skupina, která mu pomohla osvobodit otroka z rukou Mercera. Teď už ho stačilo jen předat a získat tak tučnou kořist. Promnul si ruce.
Černý otrok, opět spoutaný, sklesle koukal na zem. Věděl, že onen muž lže a je jen zbožím pro dalšího tyrana. Nikdo ho však neposlouchal nebo ano?
Postarší žena zapíchla hrot svého kopí do krku prostředníka. Otočila se k otrokovi stejně jako ostatní z průvodu. „Být volný.“, prohlásila a rozřízla mu pouta.
Černý nevěřícně sledoval její počínání. Podávala mu jídlo. Několik mužů mu naskládalo do batohu pití, trochu peněz a dokonce čisté oblečení. Cítil euforii, nechtěl tomu věřit. S vírou v srdci, že se dostane zpět domů, došel až k přístavu…
Téže noci…
Po dřevěném molu klapaly podpatky bot, stejně tak bylo slyšet tiché rozmlouvání, šumění moře nebo vzdálené kvílení racků. Z nedaleké krčmy se ozývalo bujaré veselí, chichotání a dovádivé vřeštění paniček a několika mužských.
Černý si ustlal v přístavu na několika napěchovaných pytlích a užíval si nově nabyté svobody. Byla jasná noc, hvězdy zářily na obloze, když v tom kroky utichly…
Kdokoli jiný by toto považoval za nepříznivou situaci nebo minimálně za podezřelou. Svobodný otrok se však topil v myšlenkách, maloval si svou budoucnost a jen stěží vnímal své okolí. Nad jeho hlavou se mihl stín, pod krkem ho chytla silná pracna, která ho vzápětí vytáhla na nohy. Před sebou spatřil tři muže. Všichni měli na tváři zlověstný výraz, jež mohl vypovídat o pocitu uspokojení. Našli totiž to, o čem slýchávali už takovou dobu…
V podhradí hradu Tuláků "Ahóóóóóój!", přebil námořníkův křik vlny šplouchající o příď dlouhé lodě se zlatými vlajkami a blízké pobřeží. Jeho pozdrav však tentokráte žádného posluchače nenašel. Cizokrajní obchodníci doufali, že u tak majestátné rezidence nebo v přilehlé osadě nějaké kupce najdou. Rozhodli se zde rozbít tábor a pár dní se zdržet.
Nechť je známo, že Slované vykopali v hradišti studny s čistou vodou, která je dostupná všem obyvatelům i návštěvníkům, křetí k nám zavítají. Dále se dává na vědomost, že se vrátil po tuhé zimě kadeřník, jenž se usadí opět v Krčmě. Slavnostní znovu otevření krčmy proběhne poslední den tohoto týdne v osmou hodinu večerní.
Ve čtvrtek 6. 6. s úderem 19 hodiny večerní, se uskuteční další z oblíbených turnajů „ANO či NE“. Přijďte porovnat své znalosti s ostatními, pokořte náš záludný labyrint a odnesete si zajímavou výhru. Startovné je stanoveno na pouhých 10 zlatek. Průchod do labyrintu hledejte u hlavního portálu každého z měst.
Před pár dny "Ahóóóóóój!", přebil námořníkův křik vlny šplouchající o příď lodi a blízké pobřeží. Jeho pozdrav dolehl až k uším mužů na pobřeží, jež zrovna přenášeli nějaké bedny sem a tam a na kraji pralesa zrovna stavěli velký stan. Práci zanechali a jali se mávat lodi, která právě přirážela k provizorně vybudovanému dřevěnému molu. Následovalo uvítání a pár trapných chvilek, kdy se sejdou kultury s různými zvyky slušného seznámení. Slovo dalo slovo a za pár hodin loď zase odplouvala zpět na svou plavbu, bohatší o nějaké zásoby a chudší o jednoho otroka.
Pár dní poté
Plešatý muž na hnědém oři projížděl v doprovodu svého věrného ochránce mohutnou městskou branou. Hledal informace, chtěl prodat své nově nabyté zboží. Doslechl se o blížícím se jarmarku, to vypadalo jako skvělá příležitost. Byl sice varován, ale kdo mu co může, on je přece Král!
O pár hodin později, na jiném místě
Plápolající oheň rozháněl tmu a vrhal stíny na po zuby ozbrojené muže, zbytky ruiny a okolní les. Napětí v okolí bylo tak husté, že by se dalo krájet. Jeden z mužů začal hovořit hlubokým, klidným hlasem: "Pánové, bratři. Vítám vás na dnešním koncíliu, svolal jsem vás ve věci projednání záležitosti...", hovořil ještě chvíli, stručně, k věci, nikdo ho nepřerušoval "... čímž se zprotivil zvyklostem naší organizace a proto bude zabit. Je někdo proti?" Jen pár zbrojí zacinkalo, jak se někteří muži nahnuli k sobě a tiše zamumlali pár slov, nikdo však nepromluvil nahlas, ani nezvedl ruku. Po pár vteřinách ticha onen muž opět promluvil: "Dle zvyklostí bude na toto zabití najat někdo mimo naši organizaci."
Čtvrtek, pozdě v noci
Plešoun dopsal a zapečetil svitek a podal ho svému pobočníkovi: "Tady máš, dovez to těm přístavním krysám." Pobočník jen tiše kývnul a vyrazil na cestu. Zrovna se blížil k hlavní bráně, když tu ho zastavilo zvolání: "Stůj, je-li ti život milý!" A tak tedy zastavil, na odrzlé zlodějíčky si vždycky chvíli času udělal. Tentokrát to ale byla chyba. K jeho velké smůle, ta poslední. V krátkém boji z něj mág udělal něco, co vzdáleně připomínalo hodně připálené pečené prase.
Zmizení pobočníka však vyvolalo obavy v jeho vůdci. Plešatý král si najednou nebyl tak jistý svou nedoknutelností... "Skutečně si dovolili na mě poslat vraha? Jaká drzost! A co když se to psaní dostalo do špatných rukou...?!", přemýšlel a bál se usnout.
Vážení obyvatelé této země!
Konečně přišlo jaro a spolu s ním i teplo! Těm z vás, kterým za tuto krátkou dobu stihlo vyschnout hrdlo, a toužíte jej svlažit zlatavým mokem, zasílám touto cestou pozvánku na Pivobraní, které se uskuteční v neděli 2. června od 19 hodiny večerní ve městě Thyris! Hostinská Robin a její pomocnice vás uvítají s úsměvem na rtech, malým občerstvením a s plnými soudky piva.
S sebou si přineste dobrou náladu, svůj oblíbený korbel nebo jen dobře naladěný hudební nástroj, ať si zazpíváme!
Poslední měsíce Republikou rezonovaly zvuky kamenického kladiva a klínu i biče otrokářova. Tato doba se totiž nesla v duchu významných změn pro město; na západ od hradeb byla podstatně rozšířena, defakto nově zbudována, hospodářská oblast. Krom přesunu ohrad ze špatně dostupných plání jižně od Thyrisu zde byl pokácen prales a zem rozorána, připravena k osetí.
V současnosti tak má každý thyrský cech, který do oblasti investoval, k dispozici polnost. Tribunovou zásluhou rovněž stojí i veřejná pole, určená pro občany bez cechovní příslušnosti. Rád bych proto poděkoval panu Tribunu Gomezovi za jeho významné organizační i materiální přispění k projektu.
Druhá významná změna je pak rozšíření jádra města. Perla jihu zažívá populační rozkvět a kapacita nájmů začíná být nedostačující, proto nechal Senát zasypat vnitřní příkop při jižní hradbě. Díky obětavé práci otroků zde dnes stojí rozlehlá parcela, na níž budou v budoucnu postaveny nové nájmy.
Republika je tak nyní otevřena nejen novým investorům do nových polí či nájmů, ale všem, kteří by chtěli žít v nejlepším městě na Andarii. Přijďte bydlet do Thyrisu. (Republika samozřejmě hradí náklady s příchodem spojené)
Vlastní rukou sepsal Konzul Gibraen Artalius, velitel Gardy a vládce Thyrské republiky.
Občané republiky a lide roztávající Andarie! Tuto neděli dne 26. po západu slunce (20:00) proběhne za hradbami našeho města jarmark. Těšit se můžete na mnohé zbraně, zbroje, zvěř, drahokamy, drahocenné kovy, předměty denní potřeby a alchymii. Součástí jarmarku bude i dražba sošky papouška. Pro anonymní zájemce byla na místě konání umístěna zabezpečená truhlička, kam můžete vhazovat své nabídky. Samozřejmě vyhrává nejvyžší nabídka!
Proto žádám a vyzývám cechy i občany, jenž by rádi prodávali, nebo měli nějaký cenný návod do dražby, aby vyhledali mou osobu a domluvíme se na podrobnostech.
Zastihnout mě můžete po setmění v budově radnice na náměstí či na komunikačních krystalech nacházejících se na portálu, u radnice nebo u sídla Řádu Stříbrného Vlka.
Vlastní rukou sepsal Gomez, Tribun a cechmistr Vlků
