Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Starý muž vzal urnu a vyšel ze svého doupěte. „Nesnáším to město plné veselí a života, skončím to jednou provždy!“ Vzal jednu ze svých rób a vytvořil portál. Lewan se brzo stal bojištěm. Muž šířil zkázu a smrt, věděl, že dostane to, co chce.
Boj byl dlouhý ale nepřítel byl poražen. Ležel na zemi, tváří dolů a bez známek života. Ti, co mu odporovali, se radovali z vítězství. Nikdo však netušil, co může taková smrt způsobit.
O několik hodin později. „Mám předposlední urnu.“ Jezdec položil na podstavec starou karafu. Druhý stín se na něj podíval. „Už zbývá jen jedna, ale cítím, že ten kdo ji vlastní, její moc zneužívá. Musíme ji získat dřív, než bude pozdě.“
Jezdec kývl a zmizel. Druhý chvíli stál a sledoval urny. Zdálo se mu, že něco není v pořádku, ale co?
Uřícený mladík v černé robě doběhl do tajné skrýše. „Pane! Nějaká nákaza! Epidemie! Dostal jsem ji! Pomoc!“
Starší muž pokynul rukou ke džbánu vody. Chlapec nečekal a ihned ho vypil.
„Nákaza podobná té vaší ovládá Andarii.“
„Co je to za nákazu?“
Mladík sundal kápi, pod kterou měl podivně zelenou pokožku. „Roznáší to zvěř, může to dostat i člověk. Nejdřív zvracíte, pak se to začne zhoršovat. Ctíte se silnější, ale vaše kůže zezelená. Pak vidiny, agrese a šílené bolesti.“ Popadl se za břicho. „Vím, že vašim urnám se to nevyrovná, ale mohl byste mi pomoct, mistře, prosím?“
„Pocítíš moji pomoc za řekněme… teď?“
Chlapec se chytl za hlavu. „Vy… vy jste mě naka… arrghh!“
Stařec se usmál nad další bezmyšlenkovitou zombii, která se klátila ze strany na stranu. Zvedl se a zakryl si obličej. „Další nákaza? Toho musím využít.“ A vydal se směrem k Andoru.
O pár hodin později.
Thyrským pralesem projížděli na koni dva jezdci. „Vidíš tu zvěř? Síla je vypuštěna.“
Kostěný jezdec kývl. „Živáci se za chvíli zničí, pokud ty urny nezískáme.“
„Musíme získat ty urny, ať to stojí, co to stojí. Živáci si s následky uren poradí.“
Kostěný stočil pohled na svého druha. „Nechci, aby byl další národ vyhlazen. Pokud to bude nezbytné, dál si zabíjej nakažené, ale já hodlám splnit náš úkol.“ Zatahal za otěže a vyrazil.
Podařilo se najít lék pro nemocná zvířata. Každý si jej může vyzvednout v Lewanu, v Lewanském paláci. Pro přípravu léku jsou nutné bobule ambrosie a hopsinek, kterých však nemáme dostatek pro větší množství léku. Kdo chce pomoci, nechť donese několik trsů těchto bobulí.
Všichni občané hradiště Margaard, jenž jsou nakažení nemocí co se nyní šíří, se mohou dostavit pro dávku léku u starosty. Tento lék není dokončený a probíhá zatím zkušebními pokusy. Za tu trochu co máme, vděčíme uskupení Quendi.
Vážení radní,
na popud radní Inet Vás všechny žádám, abyste přišli na mimořádné zasedání andorské rady dne 3.11. v 19 hodin, půjde o téma, které nesnese odkladu, apeluji na Vás, abyste se dostavili! Schůze bude pro širokou veřejnost nepřístupná - kromě radních zvu pouze následující lidi: pana Grulliase, pana Šedovouse a pana Garrotha, případně hosty radní Inet. Místo schůze bude, jako obvykle, ve Správcově sídle.
Vážení hráči,
tímto vás zveme na strašidelný večírek, který se bude konat tento pátek 1. listopadu 2013 od 19 hodiny večerní.
Podmínkou účasti jsou kostýmy!
Na místo určení vás dovedou naše zbloudilé duše, žádné vstupné se nevybírá!
Po celý večer bude k dostání jídlo, pití a hlavně zábava, napětí a odměny pro výherce drobných soutěží.
Někde u Lewanu
„Mám toho dost!“ vykřikl zničehonic muž jedoucí na koni v kroužkové zbroji. „Nenechám se zmasakrovat kvůli tomu, žes nasadil cenu tak vysoko. Od teďka každej sám za sebe.“ Jezdec vepředu, s lukem na zádech, se prudce otočil za hlasem.
„Tak mazej, srabe! Z téhle cetky vytřískám pořádný prachy a žádný báchorky mě nenaženou strach.“
„Dobrá, dej mi můj podíl.“
Lučištník vytáhl velký měšec a hodil ho svému druhovi. Ten ho chytil a zmizel rychlostí blesku.
„Pche, zbabělec. Prej duch, co rozsekne člověka jednou ranou.“ Mávl rukou na několik dalších svých spolubojovníku. „Za mnou!“
O několik hodin později
„Dvě stě zlatých, víc nedám.“ řekl rázně muž v kouzelnickém klobouku.
Jezdec mu podal urnu. „Platí.“
Kouzelník vzal urnu a na oplátku předal měšec zlatých. Přejel dlaní po celém obvodu urny a naklonil ji směrem k jezdci a jeho kumpánům.
„Byla radost s vámi obchodovat.“ řekl mág velmi, velmi tiše s úsměvem namířeným na prodejce.
Několik členů skupinky se také rozpačitě pousmálo, hned ale ztratili o mága zájem a začali si dělit svůj výdělek. Nevšimli si, že mág něco zašeptal do urny. Nevšimli si, že jejich kůže se začala zničehonic loupat a zbarvovat se…
Kouzelník se dál usmíval.
Jeden z mužů si stáhl rukavice a promnul si spokojeně ruce. Konečně našli místo, kde by se mohlo jejich obchodu dařit. Harampádí, které už několik dní vezli na voze se bude dobře prodávat. Nebo v to alespoň doufali. Jsou to přece věci, které se hodí ke každodennímu užívání.
"A ty jdeš kam, Alice?"
"Zkusím najít ještě jiné prostory. Není přece nic lepšího, než kvetoucí obchody!" zaradovala se.
Adolf s Jonášem kývli hlavou a začali vykládat zboží na zem.
