Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Občanům císařství se tímto na vědomost dává, že počínaje dnešním dnem je důrazně doporučeno vyhýbat se husitskému území, na němž se v současnosti nacházejí jednotky říšských vojsk.
Veškerý pohyb v této oblasti je třeba zvážit s nejvyšší opatrností. Situace je nebezpečná a nikomu nelze zaručit bezpečný návrat.
Zároveň se přísně zakazuje podnikat jakékoli ozbrojené výpady, útoky či jiné bojové akce na vlastní pěst. Každý, kdo se rozhodne jednat bez podpory a rozkazů, vystavuje sebe i ostatní zbytečnému nebezpečí. Říšská vojska a jejich společnost druchiijů a pirátů nejsou místem pro hrdinské pokusy jednotlivců a podobná nerozvážnost může skončit smrtí.
Občané jsou vyzývání, aby dbali tohoto varování, nevystavovali své životy zbytečnému riziku a vyčkali na další pokyny císařské moci.
Eam Ravenne Thas
Gardistka Jejího Veličenstva, císařovny Kilias
Vážení občané, dobrodruzi, dobrovolníci i ti, kterým již došly jiné možnosti obživy!
Město Andor hledá spolehlivého a odvážného muže či ženu na pozici:
HOVNOMET MĚSTA ANDOR
Ano, slyšíte správně. Tam, kde jiní nos ohrnují, tam Andor nabízí poctivou práci!
Vaší povinností bude dbát na čistotu městských stok, latrín a dalších míst, o kterých slušný člověk raději nemluví. Práce jest sice voňavá asi jako sklep po třech letech bez větrání, avšak město si svého hovnometa váží!
Co nabízíme:
ubytování zcela zdarma
slušný a pravidelný plat
ochranu a podporu města Andor
možnost získat úctu a respekt všech občanů, kteří už nebudou muset šlapat do vlastních výkalů.
Co požadujeme:
spolehlivost
pracovitost
odolný žaludek
schopnost rozlišit lopatu od hrábí
ochotu pracovat i tam, kam se ostatní bojí byť jen nahlédnout
Zkušenosti nejsou podmínkou.
Čich není podmínkou.
Sebezáchova je výhodou.
Zájemci nechť vhodí svitek do schránky u starostovny vedle Andorské banky.
Andor potřebuje své hrdiny.
Někteří bojují s draky.
Jiní chrání hradby.
A někdo to prostě musí uklidit.
"Ještě jedno!" křikl opilý muž na hostinského v Imerské krčmě. Na stole přistál pěnivý korbel a několik sklenek kořalky. Protože ta v Imeru léčila všechno. I kocovinu, která měla teprve přijít. "A máme dotáhnout lodí nějaký," krkl si jiný chlap a napil se, "hodně cenný věci, protože za přepravu platili předem. A fakt hodně. Ze severu říkali." "Hmpf," odfrkl opile ten první. "Tak až to dovezete, zapijem to. Mohl bys něco z povozu stáhnout do našich kapes, ne? Na lahvinku, pěknou holku nebo.." hlasitě zakašlal a už nepřestal.
Z rohu místnosti je sledoval pár hnědých očí. Postava seděla ve stínu, pokuřovala dýmku a přes hlavu měla kápi. Na první pohled cizinec, možná nějaký hraničář z hor. "Cenný věci," zašeptal si sám pro sebe a vyhodil na stůl pár mincí, které se rozkutálely do všech stran.
Ve starém podzemí se linul pach hniloby a rozkládajících se těl drobných tvorů. Trojice mladíků, kterým bylo sotva sedmnáct, prošla kolem veliké místnosti se starým dubovým stolem. Uvnitř byly desítky mužů a žen, kteří jedli, pili, hlasitě se bavili nebo trávili svůj volný čas hraním kostek. "Jak dlouho ještě?" zamrmlal jeden z nich. Zrzavá žena, která je vedla spletitými chodbami, sykla. Přeskočila několik nášlapných dlaždic. "Jsme tu. Otevřela dveře do menší místnosti. V rohu stékala ze stropu voda v kapkách. U stolu seděl vysoký muž. Delší tmavě hnědé vlasy měl mastné, na zjizvené tváři několikadenní strniště. Dýkou si líně okrajoval jablko. "Tři?" zeptal se vrčivým hlasem. "Mlíčňáci," potvrdila žena a popostrčila je vpřed.
Muž k nim konečně zvedl oči. Hrotem dýky se pošťoural v zubech. "Méno?" ukázal zbraní na jednoho z nich. "Ethan," odvětil mladík. Další dva se představili jako Jay a Vincent. "Víte, co se stane, když to poděláte?" padl nepříjemný dotaz z úst chlapa u stolu. "Uhm, když nás chytěj?" ujišťoval se Jay. Kývnutí mu potvrdilo jeho domněnku. Zachvěl se a promluvil: "Oprátka." "Ta vás čeká u šerp. Tady?" Chlap lehce rozpřáhl ruce. "To bude zatraceně pomalý."
Přepadení karavany proběhlo víceméně dle očekávání. Stíny hrály ve prospěch několika maskovaných mužů a doprovodnou stráž se jim podařilo zabít těměř ihned. Samozřejmě se nevzdávali bez boje, ale nad prudkými jedy, které trávily jejich těla, vyhrát nemohli. "Drž to!" funěl Jay. Táhli těžkou bednu, přes kterou byly natažené dráty se skrytým výbušným zařízením. Bylo třeba ji přenést do skrýše k deaktivaci. Ethanovi prosvištěla nad hlavou čísi palice. Obklíčili je jezdci. Spustil provazy od bedny k zemi a dal se na útěk. Za sebou už jen slyšel ostrý výbuch, protože se nějaký naivka hrabal v něčem, čemu nerozumí. Doufal, že mu to urvalo ruce.
Rozbité hliněné nádoby, spálená sláma, trčící dráty a trosky bedny ležely na lesním palouku. Okolo se v nočním oparu zalesklo několik světélek. Nazlátlé, načervenalé, téměř černé. Kolem nich to ševelilo. Pak se světélka vytratila. Zůstala jen neporušená zlatá truhlička se zapečetěným zámkem.
Na dveřích Imerského nájmu s podivně napsanou číslicí jedna se pozvolna rozpíjí inkoust na pergamenu ze zvířecích kůží, který jest přibit jen třemi hřeby.
Na vědomost se dává, že předchozí pronajímatel tohoto domu se nevystěhoval vědomě. Z moci mě svěřené jest tedy dům uzavřen a pro pokojné obývání majitele nového jest třeba aby se oba najímatelé sešli a předali si nábytek a další věci z předchozího užívání řádně za mé osobní účasti.
Tak jest
Astaroth, Správkyně Imeru
Paprsky ranního slunce jemně prorážely klenbu z listí nad prašnou cestou.
Lesklá křídla mračen much hrála všemi barvami duhy.
Zvuk praskajících kostí a trhaného masa.
„Sakra,“ pronesla Asta. „Měli jsme je odvézt už včera večer. Takhle je už nikdo nepozná a bude lepší, když budou rodiny truchlit, že nemají co pohřbít, než aby viděly co z nich zbylo.
Natahejte je na hromadu i s koňma z karavany! Nechceme krmit havěť v těhle lesích. Pohřbíme je žehem. Snorri, opři se do toho, ať shoří všechno!“ Největší z vlků zavrčel a s nohou v tlamě zmizel v lese i se zbytkem nažrané smečky.
Na náměstí Imeru v poledních hodinách pak vyšel místní trubač.
Mocně zatroubil na hlásný roh, řádně odchrchlal a pro těch pár, co přišlo si vyslechnout, co je nového, spustil.
„Správkyně vyhlašuje! Kdo o karavaně, co průsmykem k Ilerenu odešla, něco tuší, ať se jí ozve. Nebo tak nějak to bylo. Jo a taky shání dřevorubce. Hodně...“ Po delším zahleděním se do pergamenu, kdy i oblážště trpěliví jedinci začali z náměstí odcházet, najednou vykřikl.
„Ochrana! Ochranu pro dřevo, že taky shání. Nevim, prostě to nepřečtu, napadala mi na to mlha rozpilo se to. Kdo se prostě vyzná v dřevu, ať se jí ozve.“
Před dvaceti lety, dne 26. března roku 6, byl Lewan osvobozen od skřetích hord.
Na památku této významné události srdečně zveme všechny obyvatele Andárie na Lewanský Smaragdový ples.
Ples se uskuteční dne 27. března od 20:30
v prostorách domu č. 8 u lewanského cvičiště.
Přijďte s námi uctít tento významný den a setkat se ve slavnostní atmosféře.
