Na této stránce naleznete odkazy na nejrůznější historické prameny popisující dějiny zemí andarijských, jejich sounáležitostí i obyvatele v nich žijící.
Východní branou do Andoru vpadl uřícený strážník. Zastavil se a sotva popadal dech. Pane ... u Severni brany je nejaky otrhany mnich. Pane vypada to nalehave. Velitel strazi si promnul knir ohledl se za sebe a zavolal na kolemjdouciho. Hej ty osobo. Zda se mi to a nebo na boku pod plastem mas opravdu mec? Ano mam snad to neni na skodu odvetil prochazejici. Tak si jej priprav ty a par dalsich pujdete k Severni brane zjistit co se stalo.
Mezitim u brany.
Bratr Sik se rozhledl po okoli a znovu zavolal Rufe ... Taku. Kde jste ? Zatraceni lapkove prepadli nas a ted jsou relikvie kdovi kde a navic moji spolecnici z radu jsou ztraceni nekde v teto nehostine zemi. Snad mi ten straznik opravdu pomuze jak slibil nez kamsi odbehl. Nu pozname Slunce jej provazej na jeho pouti. Znovu nabral vzduch do plic a zavolal na sve dva ztracene bratry.
dne 23.07.07 zapsal(a) Fenix
Portal
Starší mnich setřel pot z čela a posadil se na kraj portálu. Ufff tak další den oprav mám za sebou. Kdy ta práce konečne skončí? Jen kdyby byl ten mramor. Pokrčil rameny a oddechl si. Po chvíli se zvedl a zamířil do hospody, načerpat sil.
dne 21.11.07 zapsal(a) Fénix
Hospodská povídačka.
Od vedlešího stolu je slyšet tichý šepot.
Slyšelel jsi tu novinu?
Jakou?
Prý byl objeven klášter mniškého řádu.
Vážně?
No nekecám fakt ....
A kde že se to stalo?
Prý někde na severu ....
Prý tam byl démon který unikl těm co tam byli ....
* upil pivo *
* otrel ústa *
... a take prý zemřel jeden mnich. Ten démon jej roztrhl vejpůl ..........
dne 24.11.07 zapsal(a) Fénix
Lod na rozbourene vode.
Bratr Sik pomalu odpoutal lod a odrazil od brehu Andarie. Naposeldy se podival na breh pres zvedajici se mlhu a napnul malou plachtu. Zahledel se do dali mezi vlny kde tusil otevrene more a nekde tam i klaster ktery opustil pred vice jak rokem. Snad se mi podari se vratit pomyslel si. Snad tu zatim bude vse v poradku. Zlhuboka nasal slany vzduch a jeho mala lodka se zacala rychleji vzdalovat vstict neznamym vodam.
dne 25.07.08 zapsal(a) Fénix
Chladná noc.
Uprostřed noci se náhle k životu probrala postava opřená o strom. Kde to jsem? Pomyslela si a protřela si oči. A proč mě bolí hlava jak střep ? Kam se poděli přátelé co mě sem přivedli? A jak že se to vlastně jmenuji? Hlava ji klesla na hruď a ozvalo se tiché vydechnuti které přešlo v další bezvědomí . . . .
dne 18.09.08 zapsal(a) Fénix
Laboratoř.
V začouzené laboratoři plné divného puchu se vztyčila postava zahalená v plášti. Sláva ano mám to lektvar je hotov. Teď jen kam jej dam? Rozhlédla se po místnosti kde se motalo pár přisluhovačů. Ano ano tamhle do té truhly ostatně kvůli tomu zde je. Položil lektvar do vystlané truhly a zaklapl viko. Malý klíček který truhlu zamkl po chvíli vklouzl do kapsy pod pláštem. Teď jen kam jej schovat abych o ten drahocený lektvar neprišel zamyslel se a vyrazil ke dveřím laboratoře.
dne 20.09.08 zapsal(a) Fénix
Klášter.
Bratr Sik si sedl pod strom a zahleděl se na hrob před sebou.
Škoda že jsi se toho nedožil ...
Zvedl sve dlaně do výše očí a znovu si prohlédl záři která je obklopovala stejně jako zbytek jeho těla. Ještě jednou si pečlivě prohledl světélkující prsty a poté se přes ně zahleděl až na nedalekou skálu. Zároveň ucítil mírné zacvění země pod sebou.
dne 15.10.08 zapsal(a) Fénix
Oftermisuv křik.
Oftermis zas a znova lomcoval vztekle sloupem a stále nedosahoval uspokojivého výsledku. Krom několika pro něj neznatelných kaminků co na něj spadli z výšky žádná změna. Zanechal lomcovaní se sloupem a rozlétl se k průchodu na povrch. Neozvala se žádná rána ale i tak jeho silné tělo narazilo do nečeho pevného co zarazilo jeho pohyb a odmrštilo jej zpět do podzemí. Vztekle zařval a vyslal k bariéře několik kouzel. Jedno prošlo ven v podobě zářící ohnivé koule která se rozprskla naproti o skalní stěnu. S vítězným zařváním se rozlétl proti východu a zase jako už tolikrát narazil do té podivně světélkující bariery.
dne 18.10.08 zapsal(a) Fénix
Noční rozjímání.
Bratr Sik zvedl oči plné slz k nočnímu nebi. Už je to více jak den povzdechl si. A jedna z mnoha slz mu stekla po tváři až na jeho zašpiněné roucho. Proč ??? Neměl jsem mu dovolit se přiblížit tak blízko, měl jsem být opatrnější neměl jsem .... Povzdechl si a otřel si stále mokré oči do cípu pláště. Slunce a Energie tě provázej na tvé cestě ať už tě ta cesta zavedla kamkoliv Taku příteli můj. Stalo se a já zde jsem již sám má energie tě nedokázala ochránit to já jsem měl jít na průzkum jako první ne ty. Kdoví kde je Ti konec kam tě ten portál jen přemístil. Vrátíš se někdy nebo ne? Žiješ ještě vůbec? Další proud slz se spustil z jeho znavených a krví podlitých očí.
Bratr Sik se prodiral dál lesem směrem k Imeru a klášteru. Čeho si však nevšiml přes znavené oči byl temný stín, temější než noc který jej následoval neslyšne se vznášející několik stop za ním nad zemí.
dne 27.10.08 zapsal(a) Fénix
Sluneční záře.
Poslední paprsky skomirajiciho slunce proletli štěrbinou ve skále a za zabodli se do démonových očí, ten zařval. Nebylo to ale bolestí nýbrž potěšením. Po mnoha dnech težké dřiny první ikdyž maličký úspěch. Ještě než mu zmizel z tváře zlověstný škleb sluneční paprsek zmizel a okoli se zase ponořilo do šera.
dne 06.11.08 zapsal(a) Fenix
Pavouci
Fuj jedeš odemne potvoro chlupatá. Bratr Sik se ohnal holi po osklivém 8-mi nohém stvoření. Odkud se tu tak najednou vzali? Že o nich nikdy Tak nic neříkal a nebo že by to bylo tím že je podzim a snaží se najít místo na přežití? Nebo snad je to tím že nemám už tolik času na bežné opravy a údržbu kláštera? Znovu plácl holí do stvoření a to odcupitalo nahoru po schodech.
dne 09.11.08 zapsal(a) Fenix
Klášter.
Bratr Sik se znaven usadil na svoji postel v klášteře slunce a sundal si boty. To byl zase den zamrmlal si. Stále nemohu pochopit jak je možné že bariéra tak zeslábla to přece není samo sebou. Starám se o ni již mnoho měsíců a nikdy ani při mém odjezdu z ostrova nebyla tak blízko zániku. Co se tu mohlo stát zatímco jsem byl hledat Erienne a Chaneho. Odechl si a natáhl se na postel. Ještě že jsem v Andoru potkal Jaaka a on mě informoval o dění v klášteře.
Bariera je posilena díky obětavosti zdejších obyvatel. Ztežklá víčka se mu sama zavřela a jeho oči přestaly vnímat záři která jej obklopuje.
dne 05.02.09 zapsal(a) Fénix
V klášteru Slunce
Bratr Tak se unaveně posadil a opřel svoji hůl o stěnu. Zhluboka se nadechnul a na jeho tváři se zjevil neznatelný úsměv.
"Tak přece jen sem to dokázal opravit, ale dalo to práci. Ještě se dozvědět původ toho úkazu, který to zapříčinil, šlo by to o poznání snadněji. Aspoň že portál v císařském městě už konečně nedělá neplechu, i když větší návštěvnost náš klášter ještě nezažil."
Spokojeně vstal a vydal se za svým bratrem.
dne 25.03.09 zapsal(a) Dorothea
Při východu slunce
Jen co se na východním obzoru objevili první paprsky slunce, uvelebil se Bratr Tak na lavičcce a nechal se ozařovat jeho paprsky. Po několika dnech cestování po všech městech a opravováním poškozoných portálů si konečně mohl dopřát trochu odpočinku. Sluneční paprsky, dopadající na jeho tvář, mu dělali dobře. Se zájmem pozoroval svoji hůl a její, na vrcholu upevněný, různobarevný krystal, jak se leskne v záři vycházejícího slunce.
"Doufám, že vládci daných měst ocení služby našeho řádu a vypomůžou nám s dostavbou zdejšího kláštera", prohodil si pro sebe Bratr Tak a nerušeně se oddával paprskům vycházejícího slunce.
dne 16.04.09 zapsal(a) Dorothea
Oftermis, pavouci, pristaviste
Bratr Sik se namahave zvedl ze stolicky a zamiril do sveho pokoje.
Minul hrob Bratra Rufa a pokracoval mmumlaje si pro sebe.
Tak tedy zacalo to tim ze Oftermis zatrasl parkrat zemi a spadlo mi sem kus skaly. Jaké bylo naše překvapení kdýž jsme za kameny objevili průchod kamsi do podzemí.
Z podzemí se vyklubala chodba dolů k moři. Take jsme dole vybudovali malé molo a snad bude k užitku.
A pak přišli pavouci. Vyběhlo jich docela dost. Jeden mě ošklivě pokousal až jsem ztoho upadl na zem naštěstí dřív než jsem ztratil poslední zbytky vědomí se ke mě dostala Erienne s energii z bariery a ta mě zachránila. Kousnutí mne bolí stále a ještě nějaký den určiě bude ale to se zahoji.
Pak jsem si povídal o Oftermisovi a stavěli jsme to molo a pak zase jsme si povídali a pak .....
Bratr Sik se unavene svezl na postel ve sve male mistnusce. Jeste stihl sundat boty a pak jej uz spanek premohl.
dne 18.04.09 zapsal(a) Fénix
Podivná truhlice.
Měsíc jarního zrodu, den devatenáctý, věk devátý
Dnes na vlnách moře, vyjímečně klidných, byl čas přemýšlet. Bílé zdi kláštera nás vítaly zdaleka a já s Erienne doufal v odpovědi, které nám ukáží cestu. Avšak ani prastaré grimoáry řádu nepřinesly vytouženou zprávu a tak byl návrat spolu s jedním z řádových bratří poměrně klidný. Alespoň Sik na chvíli zapomněl na zlobu a temnotu, která sídlí pod skálou jeho kláštera.
Radost ze setkání bratří řádu však netrvala dlouho, démon Oftermis nám opět připomenul, že sílí každým dnem. Plameny jeho zaklínadel sežehly rašící trávu v okolí kláštera a zvuk pavoučího štěbetání byl jen předzvěstí dalších událostí. Před jeho kouzly nás již neochrání ani magická bariéra, která jej stále drží v podzemí. Nevím jak dlouho toto břemeno uneseme. Erienne dnes propadla pocitům bezmoci a vzteku, které mohou vše oč se snažíme ohrozit. Necítím se o mnoho lépe, ale doufám, že společně mu dokážeme čelit.
Poslední naděje, která nás vede, je ta truhla. S rezavým zámkem, leží vedle zdi kláštera, jakoby čekala na otevření. Věřím, že přinese odpovědi… naději…
„útržek z deníku lewanského naladrise“
dne 19.04.09 zapsal(a) Fénix
Oftermisova radost.
Vlahou jarninoci se rozléhal potěšený dábelský smích.
Ty špičatoušci si mě dovolili smát. Co to vlastně říkal o netopýrech? Já sice ven zatím ještě nemohu ale moji služebníci ano. Však oni jim vyřidí mé pozdravy ....
dne 22.04.09 zapsal(a) Fénix
Oftermisova radost. II
Chadnou kobkou se rozlehl pobavený smích. Už jen malý krůček zbývá k proražení bariery co mne zde vězní. Možná už jen jednu či dvě noci a budu volny ...
dne 24.04.09 zapsal(a) Fénix
Soumrak dní ?
Měsíc jarního zrodu, den dvacátýčtvrtý, věk devátý
Neklid a beznaděj jsou pocity, kterým jsme propadli. Erienne byla včera navštívit Sika u jeho lože. Bratr Sol sice říkal, že se už Sik cítí lépe, ale výraz ve tváři Erienne svědčil spíše o opaku.
Oftermis a jeho služebníci o sobě dávají vědět každým dnem, již nám nedopřávají ani den oddechu a záře bariéry, kterou se nám spolu se Sikem a Erienne prozatím dařilo rozsvěcovat v časech nejtěžších, pomalu bledne. Bojím se, že Sikovo oslabení nám nedovolí naplnit naše poslání a démon unikne. Nesmíme dopustit takový konec, vždyť nebude ohrožena jen budoucnost řádu Slunce, ale také všechny bytosti, které země andarijské nazývají svým domovem. Zítra se démon jistě pokusí znovu prolomit Sikovu barieru, budu u toho a spolu se všemi statečnými, rozhodneme o naší společné budoucnosti…
Snad vyslyší Nistra mé tiché modlitby, osud našich zemí nesmí být nikomu lhostejný. Pokud se naplní mé obavy, tvář naší země již nikdy nebude taková, jakou ji známe…
„útržek z deníku lewanského naladrise“
dne 24.04.09 zapsal(a) Fénix
Úsvit
Měsíc jarního zrodu, den dvacátýšestý, věk devátý
Tyto řádky píšu s radostí v srdci, když první paprsky ranního slunce prosvítají skrze koruny lewanských stromů.
Obstáli všichni ti, kteří se nebáli pozvednout zbraň proti démonovi a jeho posluhovačům. Odvážným vzdávám hold. Již dlouho jsem neviděl tolik elfů, lidí a barbarů bojujících s odhodláním ve tváři za společnou věc, byť výsledek byl nejistý a přiznávám, že plán útoku byl pošetilý a odvážný.
Oftermis, ačkoliv nebyl poražen, byl zahnán z našeho světa bojovníkem v blyštivé zbroji, jejíž záře se podobala odlesku slunečních paprsků na hladině lewanských tůní. Nyní už není důvod setrvávat v chmurech, smutku, obavách…Veselme se a slavme…
Zlo, které sídlilo pod skalou kláštera, již není hrozbou pro naši zemi a jedinou připomínkou jeho nedávné přítomnosti jsou pavučiny na stěnách podzemní svatyně, kterou démon obýval.
Do nového dne mne přivítalo nebe bez mráčků a čistá mysl... snad bude obojí provázet Sika a řád Slunce, snad obnoví svůj věhlas a objeví před věky ztracenou moudrost svých předků.
Záhadou však i nadále zůstává fontána…Matná, bublající voda stéká po kameni a budí dojem čehosi zvráceného . Démon Oftermis zde byl až příliš dlouho…
„útržek z deníku lewanského naladrise“
dne 26.04.09 zapsal(a) Fénix
Krásné odpoledne ?
Krásné slunečné odpoledne, na obloze se prohání jen pár zbloudilých mráčků. Projíždím se na své věrné klisně, když se zatřese zem. Zakleju i když vím že se to děje už déle, ale ted to bylo silnější. Vydávám se do kláštera. Po příjezdu sem donucen okamžite tasit meč a vrhnout se do bitevní vřavy. Boje s pavouky jež vysílá Oftermis z podzemní jeskyně trvají celé odpoledne a bariéra jež ho drží dole je čím dál slabší.*kus textu je nečitelně naškrábán* Ted to bylo vážně těsné, skoro jsem nestihl tasit meč když jsem zapisoval události. K večeru přichází bratr Sik a svými kouzly zjednosměrnil bariéru, nyní můžeme dovnitř. Odvážný útok se mění v masakr, musím jít *poslední písmena jsou naškrábána* Oftermis vylezl ven, stanul tváří tvář Bratru LOPovi v záživě žluté zbroji. Na dav bojovníků okolo se snáší déšt, Takovi kapky vody stékají po obličeji, Oftermisovi stéká voda po jeho blanitých křídlech. Ani jeden jako by to nevnímali, po chvilce na sebe zaútočí. Boj je tak rychlý že ani nestíhám pozorovat. Oftermis vypadá poražen a proto prchá ze zemí Andarijských. Díky Bohu, je pryč. Snad navždy...
*výnatek z deníku Henryho, Rytíře Templářského*
dne 27.04.09 zapsal(a) Fénix
Pád démona
Země se otřásá, ďábel vstal. Oftermis, démon chaosu, posílen děsem smrtelníků táhne do rozhodné bitvy.
Jeho přisluhovači zamořují posvátnou půdu Kláštera Slunce. Řev bestie se rozléhá údolím.
Tupé rány, skřípění drápů, sám Vůdce ještě neprorazil, jeho hordy však tvrdě doráží na semknuté řady obránců.
Peklo bojuje s Bohem!
Kbelcová přilba je příliž těžká, boj nemá konce. Bořivoj opřený o pavézu pozoruje své spolubojovníky. Pot štípe v očích. Čekají na další vlnu již démon vrhne vpřed.
Po pravici Henry, jedno tělo, bratři v Kristu, válečný stroj, Templáři!
"Bůh je s námi, vede naše kroky!" Mnozí naplní svůj osud. Avšak nedopustíme aby peklo sežehlo půdu Andarie!
Po levém boku Kiba Inuzuka, to on kosí nepřítele snažícího se strhnout Bořivojovi pavézu, prolomit šik, vtrhnout do davu. Na oplátku Bořivoj, kryje Kibovi krk. Znají se pár chvil, jen okamžik, lítý boj. Muž vedle muže.
Jakoby od počátku věků stáli při sobě.
Oči v hledí kbelce napovídají o úsměvu v tváři. Toto je naše chvíle! lesk v očích spolubojovníků potvrzuje souznění.
Ohnivá vlna zasahuje semknutou řadu, skryti za štíty postupují vpřed, boj o holý život. Pach spáleného masa, nářek raněných.
"JDOU!". Z šera Oftermisova vězení se rojí oktagony chlupatých pařátů. Kusadla zuřivých netvorů rvou půdu, kyselina kanoucí z jejich chřtánů pálí zemi.
Přez hlavy pavézníků sviští šípy. Soustředěné drmolení magických formulí přehlušuje řev bojovníků.
Blesky, ohěň, oko za oko, zub za zub!
Nápor nepřítele prolomil řadu, bitva se drolí v boj o holý život.......
Podařilo se opět semknout šik, teď postupuje a tlačí nepřítele zpět do chřtánu předpeklí.
Klerikové pečují o raněné. Oddech pro ty co ještě udrží zbraň, modlitba ve všemohucího Boha.
Konáme jeho vůli! "DEUS LO VULT!". Bušení do štítů se rozléhá údolím.
"Bratři je čas". Templáři na povel opouštějí těžce zkoušené obránce. Je třeba vykonat Boží vůli, blahořečení Albrechta.
V plné síle cválá tempářská jízda a Ilerenská domobrana ulicemi Havantu, jsou blízko svému cíli, je vidět věž kostela. Nemají moc času, jen tolik co všemohoucí vyměřil k tomuto záměru.
Z postranních ulic se náhle valí Oftermisovy hordy. Ve velké síle se vrhají na svaté procesí.
Rytíři neohroženi čelí nepříteli."Bůh je s námi bratři!" lítá řež v poklidném městě!
Pod Senešálem padá válečný oř, mnozí bratři jsou raněni, velmistr řádu, šedovousý Dertdrill obklopen věrnými drtí protivníka!
Není lepšího dne pro blahořečení, cena za ně je obrovská, je však o co stát, Satan běsní!
"Vítězství nebo smrt!"
Konečně mohou znavení rytíři zasednout do Božího příbytku a spolu s ostatními, kteří vyznávají pravou víru vykonat obřad.
Zrychlený dech unavených bojovníků naplňuje chrám jemným šumem, pach potu, krve a koní. Takto přivítáme Albrechta po pravici boží!
Země se chvěje a Oftermis svým řevem dává obřadu na jedinečnosti.Čas boje, čas modlitby? Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.
Avšak ti, kteří sedí v lavicích svatostánku již ví, že sílící démonův ryk není ničím jiným než počátkem jeho konce.
Beze spěchu pak rytíři templu oblékají zbroj, jdou konat Boží vůli.
"Ve jménu Páně, za Albrechta HRRRR!!!"
Bořivoj, rytíř templářského řádu svým bratřím a věrným přátelům
Non nobis Domine non nobis sed Nomini Tuo da gloriam.
dne 27.04.09 zapsal(a) Fénix
Klášter Slunce.
....připadá mi to jako včera, kdy jsem poprvé potkala bratra Sika a chtěla mu pomoci zabít démona, jenž se usídlil v podzemí kláštera. Celý příběh se začal odehrávat již dřive, ale já ho znám jen z vyprávění...
"To snad není pravda! Jak to, že nefunguje správně, tak jak má?" rozčiluje se Aishlyn.
"Nevím zcela jistě proč nefungují, ale vím o někom kdo ano. Poskytl jsem jim přístřeší u nás v Ilerenu." řekl Herold Fafner
Aishlyn byla seznámena se dvěma bratry. Jedním z nich byl Sik a druhým Ruf. Oba byli mniši z Řádu Slunce. Oprava portálů není žádná legrace a také to něco stojí. V případě Havantského portálu to bylo několik tisíc mramoru a pískovce. Bratr Sik se snažil opravit portál co nejdříve. Během doby bádání s zkoumání se Aishlyn začala více zajímat o celý Řád. Bratry si oblíbila a ráda by pro ně udělala něco na oplátku.
Po pár týdnech težké práce se to podařilo. Všichni byli rádi, že mohli opět využívat městských portálů. Když již nebylo co opravovat, tak se bratři svěřili se svým posláním. Chtěli najít podle starodávné mapy klášter, který kdysi jejich řád obýval. Domluvili se, že se vydají na cestu za hledáním. Skupinu tvořili bratři Sik a Ruf, Herold Fafner, který si vzal s sebou pár lidí, kterým důvěřoval a stejně tak i Aishlyn.
Mapa je svým značením vedla přes celý Imer, až do jeho skal na severu. Bylo to zvláštní místo, ikdyž se nacházelo v zemi, kde vládla po celý rok zima, tak klášter (respektive jeho časem zničené zbytky) byl postaven na travnaté ploše. Byli opatrní, když procházeli ruinami. Vyšli na palouček, kde stála postava, sálalo z ní neuveřitelné teplo...
Sik s Rufem k ní začali promlouvat, ale nedokončili ani pár vět a onen muž je přerušil zlým hlasem. Chtěl ať urychleně opustíme tohle místo. Bratr Ruf mu oponoval a svým neuváženým jednánim, byť nevědomky, se k němu přiblížil na velmi blízko. Muž zařval a celý se rozletěl, na místo něj tam stál demon. Tak strašného tvora si málo kdo dokáže představit. Vrhl se po Rufovi a roztrhal jej...
Mezitím již z různých zákoutí začaly vylézat pekelné příšery a chtěli je rozsápat. Bylo nás poměrně dost, tak jsme je zničili. Bylo to tolik smutné, protože nás opustil bratr Ruf a Sik k tomu neměl daleko. Ležel na zemi a nedýchal. Společnými silami jej přetočili a snažili se probrat k životu. Těch málo minut se zdálo jako věčnost, ale nakonec se podařilo. Nikdo neměl tušení, že Sik ovládá tak mocnou magii. Kouzlem zahnal démona Oftermise (později se dověděli jeho jméno) do podzemí kláštera a vchod zabezpečil silnou magii, která měla všechny ochránit. Všichni truchlili nad Rufovou smrtí...
Bratr Sik se rozhodl, že klášter nechá znovu postavit a uvede jej do původního stavu. Jak Fafner, tak Aishlyn nabídli materiální pomoc, našlo se i pár dalších ochotných pomoci, mezi nimi i řemeslnice Eliška, která byla celým Řádem naprosto uchvácena.
Démon Oftermis byl neustálou hrozbou pro nás všechny. Dával o sobě docela často vědět bušením do skály, kdy se země otřásala a ze skály padaly kameny....
„ze vzpomínek Aishlyn“
Klášter Slunce, bratr Sik a Chane
Jeden takový jeho záchvat zuřivosti přivedl moje kroky do kláštera. Je to skutečně kouzelné místo. Seznámila jsem se se Sikem a zjistila, co velmi silného se nachází v tom podzemí. Bratr Sik se snažil pátrat v různých knihách, jestli nenajde něco co by vedlo k jeho zničení...
Uplynulo pár týdnů a po Sikovi ani vidu ani slechu, začala jsem se o něj obávat. Nechtěla jsem uvěřit, že by někam odjel a nerozloučil se.
Po pár měsících bezradnosti jsem potkala podivného muže. Vypadal jako poustevník, avšak něco mi na něm bylo povědomého, ikdyž jsem zatím nevěděla co. Muž se mi představil jako Urusikiru. Téměř nic si nepamatoval. Pod ochranná křídla si ho vzal Lewanský Naladris - Chane.
Jednoho dne jsem měla od Chaneho vzkaz, že se musíme sejít ve věci našeho společného známého Urusikira. Přemýšleli jsme, jak mu nejlépe pomoci k navrácení paměti.
Řekla jsem Zoltanovi, že mám podezření kdo může Urusikiru být. Rozjeli jsme se za ním. Zoltan vzal moji ruku a spolu s jeho ji ukázal Urusikirovi. Na našich prstech se třpytily snubní prstýnky. To bratr Sik nás oddával. Muž se, při pohledu na ně, zakřičel a upadl do bezvědomí. Vyvedlo nás to z míry, ale rychle jednali a snažili jsme se ho probrat. Moc se nám to nedařilo, tak jsme jej přenesli pod strom a hlídali, aby se mu nepřitížilo.
Druhý den se probral a zmateně se na nás díval. Nejlepší z toho dne bylo, že nás jmenoval jménem. Byla jsem tak ráda, že je to doopravdy on, ztracený bratr Sik. Díky jeho znovu objevení jsme mohli pokračovat v hledání řešení o zničení Oftermise..
Když Sik trpěl ztrátou paměti, tak se mezi ním a Chanem vyvinulo přátelství, proto se i Chane zapojil do těžkého ůkolu. Strávili jsme mnoho času nad řešením celé té věci. Můsím říci, že i já jsme s Chanem dobře vycházela, umí člověku naslouchat a pochopit ho. V jeho společnosti jsem se cítila naprosto v bezpečí. Ani jsem si nevšimla, kdy pomalu a jistě došlo k přejítí hranici přátelství. Nepřemýšlela jsem ...
Naše indicie nás zavedli na různá místa. Třeba klášter na ostrově, kam nás vzal lodí ochotně pan Zedd, kde jsme dostali k zapůjčení jednu prastarou knihu. Doufali jsme, že najdeme odpovědi na naše otázky. Sik si knihu vzal k přečtení.
Démona měla zničit nějaká zbraň, bylo to sice posunutí vpřed, ale zároveň krok zpět. Neměli jsme představu, kde hledat. Nejhorší bylo, že Oftermisova síla se začínala více projevovat častějším bušením do skály. Sik rozhodl, že se pokusíme sejít dolů do podzemí, tak aby o nás nevěděl. Viděli jsme Oftermise jak má ponořený pařát ve fontáně a jako by do něj přicházela magická síla. Podle Sika je to magická lesní fontána. Vzbudilo to v nás ještě větší strach a tím nové úsilí v pátrání...
Chane mi pověděl, že možná máme řešení a to v podobě kopí, které mělo byt ukováno z podivných surovin. Ovšem i tenhle plán nevyšel a neměli jsme opět nic.
V klášteře se rozmnožili pavouci a dělali neplechu. To, že se tam rozmnožili jen tak jsme si mysleli do doby, než jsme viděli odkud vylézají. Posílal je napovrch Oftermis. Jeho síla porostla. Byl schopný přes bariéru vysílat kouzla, naštěstí byla dostatečně silná a stále nás ochraňovala.
Na nějaký čas se Oftermis odmlčel, tušili jsme, že čerpá sílu. Je těžké být bezradný, začala jsme propadat panice. Chane se mě snažil uklidňovat, stále věřil, že zvítězíme.
Vypadalo to jako zemětřesení, kusy skály padaly na zem, div někoho nezabily, ale to démon potěšením mlátil do stěny. Ty hrozné otřesy měly za následek sesutí balvanů kousek u klášterního portálu. Ve skále se rýsovala klenba. Že by tajná cesta? Díky těm otřesům se u kláštera objevilo dost lidí, aby sme se mohli pokusit prokopat cestu. Po hodinách tvrdé práce se podařilo. Průchod vedl k moři. Sik s Fafnerem se bavili o molu, které by se tam hodilo. Díky němu by bylo možné, aby bratři z ostrovního kláštera mohli přesídlit sem. Oftermis poslal na povrch své služebníky - pavouky. Sik byl raněn a nevypadalo to s ním moc dobře, snažila jsem se ze všech sil o něj postarat a zachránit ho. Nemohl zemřit, přece nedovolil, aby zvítězil. Ten den jsem si uvědomila co pro mě znamenají - Sik a Chane. Nedokážu ani domyslet, co se stane, až tenhle boj skončí. Nebude nás již nic poutat k sobě. Bude pryč i po přatelsvtí mezi mnou a Sikem nebo po začínajícím ...nemohu to popsat... Chanem? Nevím, jestli bych se přes to uměla přenést.
Až bylo molo dokončeno, tak jsme se domluvili na plavbě. Doprovázel mě rytíř Vox a Reši. Chane si k sobě vzal druhého naladrise - Celeborna a Zedda, který se opět ujal kormidla. Vezli jsme bratrům zpět vypůjčenou knihu a pozvání k návštěvě Sika. Přijali nás přívětivě jako posledně, jen Zedd byl zklamaný, že si na něj jeden z bratrů moc nepamatoval - pozorovali spolu hvězdnou oblohu. Na zpáteční cestu jsme s sebou vzali bratra Sola a pro Sika jejich bagetky, které má tak rád. Zedd zakotvil loď v Lewanu, do klášteru Slunce jsme použili portál. Bylo to velké shledání. Oba bratři si měli co vyprávět. Sol byl znepokojený démonem stejně jako my. Čím více jsem poslouchala rozhovor, tím víc jsem byla vzteklá. Určitě za to mohl fakt, že Oftermis k nám promlouval za bariérou a vysmíval se nám. Již tolikrát jsme proti jeho poskokům bojovali a nemělo to konce. Poslal na nás svoje pavouky. V zápalu boje jsem nehlídala Sikova záda. Zase jej pokousal pavouk, podruhé již, během pár dní. Vypadal špatně. Bratr Sol jej vzal do pokoje, aby načerpal sily. Druhý den nebylo po bratrech ani památky. byl to jako zlý sen. Zrovna teď, když Oftermis co nevidět opustí svoje vězení, pokud něco neuděláme. Moje nálada opět klesla k bodu mrazu, až mi bylo strašně z toho, jak protivná jsem byla na Chaneho, bála jsem se, že ho odeženu, a já nechtěla. Musím se naučit ovládat, pořád jsem si ta slova opakovala...
V den finálního boje mi bylo ještě hůř. Co když nepřežijeme? Zklameme a on zvítězí?? Chtěla jsem Chanemu říci, že je pro mne důležitý, ale nemohla jsem, bylo by to jako přiznat, že selžeme a proto mu to říkám právě teď. Nicméně jsem chtěla, aby to věděl, pokud to nepřežiju. V davu lidí, co přišli pomoci v boji jsem našla Zedda a odtáhla ho stranou. Než jsem ze sebe vykoktala co jsem chtěla říci, tak mi Zedd vyrazil dech, tím co řekl a potom po mě chtěl slib, že se budu snažit přežít kvůli tomu. Dala jsem mu ten slib. Vrátili jsme se k ostatním. K velké úlevě byl přítomen i Sik. Chtěl Chaneho a mě vedle sebe. Bariéra vyslala tři proužky světla a obklopila nás jasným světlem a sama zmizela. Oftermis měl volný průchod. Sik požehnal všem bojovníkům, kteří se vrhli do podzemí. Statečně bojovali, snažili se zprůchodnit cestu přes pavouky. Poslední co si pamatuji je: Oftermis s jeho pomocníky, poté svěží vzduch-studená zem a slib, který jsem dala jednomu elfovi...
Pokud to bude někdy někdo číst, nechť omluví moje krátké zápisky. Události se staly dávno předtím, než jsem začala psát tenhle deník.
Erienne
dne 28.04.09 zapsal(a) Fénix
Návštěva
Slunce už dávno zapadlo do vln když k molu přirazil velký člun. Z podpalubí začal vystupovat jeden mnich za druhým a ihned se začali usidlovat v klášteře. Bratr Sik s úsměvem pozoroval hemžení a nenápadně zahrabával bagetku s podivným obsahem kamsi do trávy. Tak tahle se nepovedla pomyslel si jeste kdyz vtom se z průsmyku ozval ryk zatoulaneho ledoveho barbara.Mnoho bratru se ihned vydalo do průsmyku a barbara zase zmizel. Měli bychom zase průchod alespoň dočasně uzavřít pro větší bezpečnostn nás všech prohlásil bratr Tak. Sik přikývl a hned se dal do díla. Mezití si mniši začali rozebírat připravené svitky společně s instrukcemi jak a v jakem pomeru je maji měnit.
dne 12.08.09 zapsal(a) Fénix
Odplouvající loď.
Bratr Sik zamával odjíždějící lodi a zavolal do nastupujici tmy.
"Děkuji vám bratři. Slunce nechť vás provází na cestě zpět do kláštera." Otocil se k lodi zády a zamířil zpět ke klášteru.
"Tak to by bylo", pomyslel si. "Svitků už máme dost a dost takže místo výměny můžeme zahájit jejich prodej. Několik dalších svitků kouzel bylo v posledních dnech dále rozluštěno a tak je co nabídnout." Zamumlal si pro sebe, zatímco stoupal nahoru po starých schodech kláštera.
dne 30.08.09 zapsal(a) Fénix
Poklidný večer v klášteře
Dva mnichové seděli na lavičce a sledovali hvězdy na jasném nebi. Ani jednomu nebylo moc do řeči, chvíli ještě mlčky seděli, až jeden nakonec promluvil.
"Je to dlouho, co jsem přicestoval se svými bratry, milý bratře. Poznal jsem zde spousty dobrých osob, budou mi chybět, ale svůj úkol jsme jako klášter splnili, je na čase se vrátit."
"Jak jsi řekl bratře Siku, svůj úkol jsi zde splnil, ale ještě stále nejsou úplně připraveni. A já zde zůstanu pro případ, že by nás bylo třeba. Kdyby se ti zastesklo, můžeš se za námi přijet podívat, nebo lépe, právě studuju nový druh portálu, třeba ho budu schopen vytvořit až k našemu klášteru, uvidíme. Tvé poslání zde sice skončilo, ale myslím, že zapomenut rozhodně nebudeš." *pousmál se mnich*
"Máš pravdu bratře Taku, jsem rád, že jsem si o tom mohl s někým promluvit, ale už dost plýtvání časem, půjdu zkontrolovat, jak jsme na tom s nakládáním," dořekl mnich a odešel směrem k molu, zatímco druhý zůstal sedět a stále sledujíce hvězdy, ponořil se do svého bádání ...
dne 17.12.09 zapsal(a) Dorothea
Uzrál čas
Bratři, myslím, že uzrál čas k tomu, abychom v naší snaze pátrání po nových znalostech magie opustili brány kláštera, řekl bratr Sop. Ostatní souhlasně přikývli. Bratr Kop odvětil: Slyšel jsem, že už v tomto kraji nejsme sami, kdo ovládá pokročilou magii šesti oborů. Z různých koutů světa se ke mě donesly zvěsti o tajemných mistrech!Kdo to je, tihle mistři? otázal se bratr Tov. Snad jsou to bytosti vytvořené magií, možná učenci z jiných světů, vpravdě nevím, bratře, odpověděl bratr Kop, zvěsti o nich jsou však příliš konkrétní, než aby šlo jen o pověru.Dobrá tedy, půjdeme studovat magické síly do světa, zde se už ničemu novému nenaučíme. A třeba se setkáme i s těmito mistry... pronesl po chvíli ticha bratr Nas. Ale co s našimi svitky? Naši bratři, kteří je prodávají dole v zahradě, už se těší domů, chtějí odplout poslední lodí ... Kdo teď bude předávat lidem naše vědomosti?Vezmeme si svoje svitky s sebou, prodávat lidem je můžeme sami.Jen bratr Zak projevil přání zůstat v této zemi ještě nějaký časOn je jeden z těch, co prodává v zahradě ... nemá on na starosti svitky pro magické učedníky? První stupeň?Ano, bratře, to je on.
Po této diskusi se mnichové odebrali ke knihovnám a počali vybírat svazky, které si vezmou s sebou na cesty...
dne 29.12.09 zapsal(a) Johny
Děkovné oznámení
Klášter Slunce tímto děkuje mistru Elensarovi i ostatním za jejich hmotné dary pro pomoc našemu klášteru, při jeho renovaci. Nechť bude slunce jeho spojencem v temných nocích a nechť vždy osvětluje jeho cestu.
