V následujícím přehledu jsou dostupné všechny veřejně přístupné informace o dané postavě - její rasa, odkaz na její charakterník a plný text jejího příběhu. Vše za předpokladu, že jsou tato data známá, tj. hráč této postavy data vložil do systému.
Tarja se narodila do rodiny řemeslníků. Řemeslo se tady dědilo z generace na generaci už po dlouhá léta a tak se počítalo že i Tarja bude pokračovat v tradici. Když povyrostla začala se učit řemeslu, ze začátku vše vypadalo že je vše jak má být, v šití i v jemné mechanice se zlepšovala, ale postupem času se ukázalo že kvalita výrobků není dostatečná a že v dalších řemeslech pokulhává. Hornictví a kovařina jí vůbec nešli, v dřevorubectví, tesařině a řezbářství byla podprůměrná. Rodiče si mysleli že je ještě malá a časem se to zlepší, ale čas plynul a Tarja se nezlepšila ani o píď. Tarja si z toho nedělala hlavu, nechtěla být řemeslnicí, její srdce jí táhlo k hudbě.
Věděla to od chvíle kdy jí rodiče vzali sebou na trhy, kde prodávali své výrobky. V ten den přišel ke stánku bard a vybíral si loutnu, Tarja ho se zájmem sledovala a když sáhl po loutně, která se mu zalíbila a zadrnkal na ní pár tónů, tak byla v úžasu a poprosila ho aby hrál dál. Muzikant se usmál a s radostí začal hrát, Tarja v tu chvíli vnímala jen hudbu a po celém těle měla husí kůži. Začala snít jak bude taky hrát a hned druhý den si vzala loutnu, kterou vyrobil její otec a utekla s ní do lesa. Myslela si že první tóny budou falešné, ale nebylo tomu tak. Měla na hudbu talent, její prsty přejížděli po strunách jako by už hrála roky. S nadšením běžela domů pochlubit se jak jí jde hraní a že se chce stát bardkou. Doma však o tom nechtěli ani slyšet a snažili se jí dál nutit řemeslo.
Léta ubíhaly a Tarju její sen stát se bardkou neopouštěl, tajně chodila do lesa hrát a užívat si chvíle s hudbou. Jednou jí sledovala starší sestra a ta vše doma řekla. Když se Tarja vrátila domů už na ní čekali vzali jí loutnu a dostala domácí vězení a zákaz veškeré hudby. Tarja plakala a byla nešťastná. Takhle Tarju dosud nikdo nikdy neviděl. Vždy to byla veselá elfka, která rozdávala radost. Rodiče si začali uvědomovat že udělali chybu a že nemůžou Tarju nutit být někým, kým být nechce. Šli proto za ní a povolili jí být bardkou a řekli jí že už jí nebudou do ničeho nutit. Tarja je s radostí objala a děkovala. Od té doby v domě nezněl jen Tarjin smích, ale i hudba kterou si skládala. Když Tarja oslavila své 18 narozeniny, tak se vydala do světa, hledat uplatnění pro svou hudbu.
Pokud si přejete vstoupit do soukromé sekce, v níž můžete editovat příběh své postavy, charakterník, nebo provádět další úkony, zadejte prosím své přihlašovací údaje. Dávejte pozor na velikost písmen, systém je rozlišuje.
Pokud si přejete pouze prohlížet veřejně přístupné informace ostatních postav, vyplňte prosím jméno postavy, kterou si přejete prohlížet, do formuláře vpravo.
