Příběh

Byla temná noc. Krajina pustá jen snad elfí tvrz na jednom z kopců dávala tušit, že zde je ňáký život. Ta tvrz chránila obchodní cestu jež vedla k hlavnímu městu prastaré elfí říše. Však v tuto pokročilou hodinu po ni žádný vůz nejel. A taky kdo by se někam hnal v takovém nečase. Pršelo a to takovým proudem, že jen při přechodu ze zbrojnice do stájí by se člověk nebo elf promáčel až na kůži i přes ten nejlepší pláš't.
Však na kamenné tvrzi se svítilo, dnes tu nocovala jedna obchodní karavana, jež měla i malý ozbrojený doprovod. Jednalo se o družinu jednoho pohraničního velmože, jenž jel z pro nás nedůležitého důvodu ke svému králi. Místní pán tvrze jak se na něj slušelo velkoryse pohostil kupce i s velmožem. Uspořádal na jejich počest malou oslavu tak pro 40 elfů a nechal narazit 4 sudy vína....

.... V kamenném sále se brzy rozproudila zábava a veselí, hrála hudba, pilo se a radovalo. Jeden z rytířů (nepříliš urozeny a jen tak tak, že měl na svůj meč a na koně) si však veselí moc neužíval a spíše pozorovala pohlednou služebnou která nalévala vino. I ona po něm občas mrkla očkem a už nikdo neví jak se to semlelo, či ji to bylo po vůli nebo proti ni. Ale tenkrát u hodovního stolu na te velké a prastaré hodovní tabuli byl zplozen bastard o jehož životním údělu si budem vypravovat,....

…..Netrvalo dlouho a jednoho jasného jarního dne v podhradí byl do dřevěné dveře chaloupky povolán porodní dědek. To bylo křiku a sprostých obhroublých nadávek za které by se i barbar červenal. Porot však nebyl nijak zdlouhavý a komplikovaný a za chvíli se již v chaloupce ozývál dětský pláč. Matka již neláteřila a nenadávala, objala svého potomka a tvářila se velmi spokojeně. „Je to chlapec maminko.“ poznamenal porodní dědek „Jak mu budete říkat“. „Asi po otci“ Řekla služka. „Jak se jenom ten parchant jmenoval nak jako Se, nebo Si, Sil.. Silmor. Tak mu nák nadávali. Budete to můj malý Silmor“ Spokojeně se usmála a po chvilce osaměla se svým potomkem a oba usnuli.....

…. Čas utíkal a dětství v podhradí uteklo jak voda. Mladý Sil se naučil vše potřebné k životu. Jak zacházet s kudlou, kterými jedy co otrávit. Jak se schovat před strážemi a nepozorovaně odejit. Zpívat pijanské písně a dokonce i jak svádět ženy a jak se pomilovat aby vás druhy den vzali k sobě do postele znovu. Pravda byl trochu obhroubli a rvačka s dýkou byla u něj na denim pořádku, ale těžko se dalo něco jiného v tom prostředí v jakém vyrůstal očekávat. Mladý Sil však měl i jiné své přirozené nadání. Jaké se dědilo v rodině jeho otce, kterého nikdy neviděl po krvi. A to sice, že zvěř se podrobovala jeho vůli a milovala ho. Zvláštní viďte. Ale co bylo ještě zvláštnější, tak každý úplněk našli rozcupovanou ovci nebo kozu od neznámého netvora přímo v tvrzi, aniž by si toho stráže všimli. Nad tím nezbývá než kroutit hlavou. Ani nevím proč to sem píši. Nu vyprávějme dál.
Dětství nenávratně skončilo a Sil se musel již věnovat vice službě v podhradí než jako klučina. Vyrostl v mladého silného Elfa i když bylo poznat, že jeho krev je něčím ředěna. Však na první pohled se to poznat dalo jen obtížně. Jeho prací bylo starat se o místní zvěř a hlavně o koně. Číst ani psát neuměl proč také by měl. Jednou se ale stala nehoda. A to sice ta nehoda , že jeho dýka uvízla v těle jednoho kupce když se hádali o děvče. Silovi nezbývalo než prchnout, přeci jen tohle mu nikdo neuvěří, že ten hlupák zakopl a nabodl se na jeho kudlu když ukazoval jak se nanáší nový jed na ostří kamarádům.
Rozloučil se tedy s matkou, která byla stejně krásná jako v den kdy ho zplodila a jal se prchat před spravedlnosti. Utíkal pustými hvozdy dál a dál se jimi bral a nikdy se neotočil.. Spal kdy se mu chtělo, lovil když měl hlad. Běžel a neměl pronásledovatele ani přátel. Však na konec dorazil k podivnému břehu. Ta pláž byla plná kostí a na ni viděl tábory ošklivých nehezkých stvůr na dvou nohách. Smrděli a někteří měli jedno oko a palicí drtili menší dvounožce kteří se jim znelíbili. Ošklivější stvoření Sil ještě nikdy neviděl. Do teď si myslel, že nejhnusnější tvor byla Pepa Pizda zvaná Ohyzda z vedlejší chaloupky (pozn. Překlad do naší řeči, v elštině by to tak nevyznělo) Ale tohle?! Nad tím kroutil hlavou. Nicméně ty odporní tvorové měli jakási odporná plavidla. A tu svitnul nápad. Proplížil se večer stíny mezi nimi a schovav se mezi naklad sečkal na plavidle. Měl štěstí druhý den se vydali ty odporné bytosti na moře. Jídla mel naštěstí dost, bylo tu totiž hodně velkých krys. „Takové kdybych mohl vzít domu, to by měli děti radost“. Si často říkal při žvejkaní ohaněk. Po týdnu loď zakotvila a když všichni usnuli vydal se Sil obhlídnout situaci. Vyděl že kotví u nějakého břehu a na nic nečekal, skočil do vody a plaval a plaval rychle ke břehu, kde nakonec zmizel v lesích....

Mladý Sil si vesele zpíval když tu náhle hvozd končil a narazil na malou vesnici s pevnými dřevěnými hradbami. Než se stihl rozkoukat přiběhl k němu náký bachař s rudým křížem a ptal se ho neznámou řeči na něco. Sil nebyl žádný blbec a po dlouhé chvíli té primitivní bytosti s fousi a holou hlavou porozuměl. I pravil, že je tulák neb tak lehké nářečí ještě neslyšel. Velmi zajímavý rozhovor přerušil útok malých ošklivých smrdutých dvounohých stvůr, právě těch jaké se sem plavili se Silem. Sil neměl kam utéct a tak hod vzal svou dyku a bojoval jak krysa zahnána do roku. Za chvíli však se přiřítila jízda můžu s rudými kříži a nebohé smradochy rozsekala. Sil už pak dal nevěděl co se dělo. Z toho strašného chaosu si pak pamatoval, že se stal občanem vesnice u nákýho šutru, pak ho šoupli do kasáren, pocákali ho nakou vodou což mělo asi velkou důležitost, nebo se všichni tvářili vážně. Moc tomu nerozuměl ale byl v teple a dokonce dostal zbroj a zbraně které vždy jen viděl na urozených válečnících. Pravda trochu primitivnější ale nikdy by si je nemohl dovolit. ….


A tak drazí paní a dámy začal Silmorův život na Andarii. Stal se služebníkem templu, neb si řekl, že bachaři se maj vždy dobře a učí se našim znalostem a způsobům. Však jeho usta sou prořízla a i když se snaží být slušný tak to pak dopadne jako byste pustili slona do alchymistické dílny. Budiž nám země lehká!!!!!!!