Příběh

Slunce jí začínalo hřát jemnými paprsky do tváře, když došla na mýtinu uprostřed lesa. „Dále nesmím, ale alespoň se podívám,“ pomyslela si, odložila váček plný bylinek u kmenu stromu, po kterém vyšplhala. Byl to ten nejvyšší strom v okolí - uprostřed mýtiny. Z něj bylo totiž dobře vidět na místo, které jej v srdci od malička tak lákalo – město a elfí společnost.

Její matka - Kaisa, byla sama velmi nespolečenská, a toto velmi přísně přenášela i na svou dceru. Mladá Lin nikdy nesměla zajít příliš daleko a seznamovat se s ostatními elfy. Žily si pospolu velmi skromně. Otce nikdy nepoznala, věděla jen, že se věnoval nekromancii.

Lin v dálce pozorovala smaragdově zelené listí. Věděla, že to místo, kde se tato zeleň nachází, je listí pokrývající elfí obydlí. Často si představovala, jaké to tam asi je a přála si se jednoho dne tam podívat. Ano, mohla se tam podívat potají – ale věděla, že neumí lhát.
Kdyby to totiž matka zjistila, jako tehdá, když zašla jen kousek za hranici, vyvolala by znovu toho obrovitého hromového pomocníka, který by ji všude následoval a hlídal jí, zda nepoužívá kouzla k usnadnění běžných domácích prací.
„Fyzická námaha je důležitá, obzvlášť když tvá mysl není připravena!“ říkávala. Pokud by si jen kouzlem pomohla, dostala by od tohoto hromového pomocníka elektricky nabitý výboj. A uklízet dům bez použití kouzel byla pro ni noční můra.

Zatímco Lin v dálce s nadšením pozorovala jemný vánek čechrající zeleň, uslyšela dunění. Toto dunění se neslo až k ní – z toho místa, které pozorovala. Natáhla se kupředu, jakoby mohla spatřit více, když se více nakloní. Náhle uslyšela křik – nejprve ženy a posléze i muže. Bylo to daleko. Stále z koruny stromu pozorovala, co se ve městě děje. Po chvíli slyšela křiku více – a z více míst. Křik se rozléhal po okolí. Do toho přidalo dunění a začalo křik přehlušovat. Vylekaně zeslezla a seskočila ze stromu, chopila váček bylinek a rychlejším krokem se vydala nazpět do lesa.

Cestou zvažovala, zda by měla matce o tom, co slyšela, říct. Váhala, protože už jen to, že Lewan pozoruje se jí nebude líbit. Cítila nervozitu a strach. „Co když je to důležité?“

Zatímco dorazila domů, matku neviděla. Posadila se ke stolu přemítajíc, co bude dělat. V tu chvíli rozrazila dveře domu matka. „Vem si jen to nejdůležitější, musíme zmizet!“
Obličej plný obav se Lin změnil do zcela vyděšeného. „C-co se děje, mami?“ „Dělej, nemáme čas!“

Pak už se odehrálo vše velmi rychle. Posbíraly pár věcí a rychle se vydaly lesem na opačnou stranu od Lewanu. V zádech cítily nebezpečí, proplétaly se větvemi stromů, co jen to šlo. Došly k říčce.
„Už není čas, tady se schovej. Cokoliv uslyšíš – zůstaň schovaná!“ poručila matka a ukryla Lin ve velmi těsné jámě pod spadlým kmenem. V rychlosti na ni ještě zakouzlila kouzlo zmizení.

Lin přes škvírku padlého kmenu sledovala okolí. Najednou si uvědomila, že kolem nich vidí nestvůry – temné noční běsy, přízraky, můry, …
„To ne…,“ špitla si pro sebe.
Následně viděla její matku ve chvíli, kdy vytvářela kouzlo i pro sebe. Náhle, když kouzlila, jí zezadu napadl jeden z přízraků – nestihla to.
Lin si vyděšeně zakryla ústa, aby nevyjekla, oči měla plné slz. Schoulila se do klubíčka.

Předtím než se vše změnilo si přála z domu odejít, žít vlastním životem a vyhledat společnost jiných elfů kouzelníků a učit se jejich moudrosti a také alchymii, kterou ji matka rovněž vzhledem k jejímu věku zakazovala. Nyní si pouze přála, aby matka byla opět s ní a hrůzy v Lewanu zmizely.

Lin si ze všeho poté nepamatovala příliš, pravděpodobně upadla do bezvědomí. Byla v záhadně temném světě, kde nebylo příliš světla a barev už vůbec ne. Vypadal úplně obráceně a v něm poletovaly smítka bílého pachu. Procházela lesem, kolem stromů, lesů - pak se vše najednou změnilo - procházela branou, míjela stráže, domy...

Když přišla konečně k sobě stál u ní jistý hraničář William, který když ji našel a vyslyšel si její příběh, vzal ji pod svou ochranu a poskytl ji teplé jídlo a střechu nad hlavou. Na oplátku chtěl pomocníka při svých cestách v boji proti zlu - což si Lin vzala jako své poslání.

Lin si dosud vyčítá, že své matce nemohla pomoct. Po její smrti se změnila. Vyhledává společnost elfů i lidí a chce chránit to, co je jí důležité. Příště už nebude jen přítěží…