Aktuální dění Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Veřejná statistika herní postavy

V následujícím přehledu jsou dostupné všechny veřejně přístupné informace o dané postavě - její rasa, odkaz na její charakterník a plný text jejího příběhu. Vše za předpokladu, že jsou tato data známá, tj. hráč této postavy data vložil do systému.

Spravkyne Zuzana Klaar


Rasa

Elf

-> Charakterník

obrázek postavy

Příběh

Začátek

Moře burácelo, na obloze se honili blesky a vše kolem bylo temné. Okolím se ozýval nářek a křik raněných, kteří se snažili prchnout pryč z ostrova. Všechno co tu stálo a žilo ničila obrovská vlna nespoutané magie.
V jedné ze zátočin se na kamenitém břehu pohupoval dřevěný člun.
„Nikito, pospěš si!Nezbývá už moc času!“ Křičel urostlý muž na ženu kterou postrkoval před sebou. Byla ve vysokém stupni těhotenství a stále se otáčela za sebe.
„Čarodějka už to moc dlouho nevydrží. I když je mrtvý jeho moc nás všechny zničí.“ Pohladila si břicho sledujíc zkázu svého domova. Neměl už trpělivost a do člunu jí dostrkal poněkud hruběji.
Žena obepínajíc břicho jen vzlykala stále dokola: „Nesmí být jako on, nesmí..“

Bakly se snažil udržovat kurz člunu jak jen to bylo možné. Pluli už několik dní, jejich kůži rozežírala slaná voda a na troud pálilo slunce. Nikita už jen spala, a pytel zásob byl již skoro vyprázdněn. Prohlížel si jí provinile a proklínal sám sebe že jí nedokáže dostat do bezpečí. Když nad sebou uslyšel a pak i uviděl racka, rozbrečel se štěstím. Druhého dne přirazil ke břehu, pohladil jí po vlasech a odnesl pryč…

Dětství

Tenkrát měli štěstí, když dorazili do nejbližší vesnice nebyl pro Baklyho problém sehnat práci. Pomáhal na pile a jako plat dostal i malou chatku v lese. Ideální obydlí, když nechcete být nalezen.
Pár dní po příchodu se narodilo malé děvčátko. Pojmenovali jej Zuzana a on jí přijal za svou. Od té doby však uběhlo již šest přírodních cyklů. Po lese teď pobíhalo malé copaté děvčátko s mandlovýma očima. Neměli o ní strach, však znala les už lépe jak oni. Jen občas na ni hleděli s obavami. To když se vytrácela její dětská povaha a Zuzka celá zvážněla, celé dny seděla v knihách a nepromluvila a nebo se snažila použít magii. Zvláštní dítě říkalo se, ale oni věděli. Snad měli čekat že to přijde, ale šťastný život je ukolébal. Daleko od zkázy kterou za sebou nechal její otec, šílenec s obrovskou mocí snadno zapomněli. Jeho rod však ne. Zuzana byla zrovna ve vsi u rybářů, když našel tělo. Po celém domě byly stopy boje a krev. Jeden z útočníků zůstal mrtev v domě. A uprostřed toho všeho Nikity nahé tělo s vyříznutým Z na hrudi. Nebylo pochyb kdo vrahy poslal. Rychle pohřbil tělo, zabalil jim a vydal se pro dceru na níž zůstal sám. A tak se opět vydali na cestu. Zuzka seděla na voze a v náručí svírala psa..

Setkání s vírou

Bakly byl zručný v mnoha věcech a kovářství bylo jednou z nich. A ač kouzelníky nenáviděl a čarovat neuměl,věci které ukoval byli zvláštní. Jako by jim propůjčoval magii rovnou ze svého vnitra. Tu meč začal při útoku hořet, palice zmrazila nepřítele a kotlíky od něj se nikdy nepropálily. Lidé si o jeho výrobcích vyprávěli široko daleko. Bohužel se to doneslo i za zdi místního opatství.
Tou dobou již obcházeli inkvizitoři po zemi a šířili kolem sebe strach a hrůzu. Magie byla považována za ďábelské praktiky a mnoho nevinných lidí bylo obviněno z čarodějnictví. To znamenalo jen jediný konec, smrt. Za nedlouho přijel do kraje inkvizitor Rav o němž se říkalo že je ten nejhorší a nejkrutější.
Zuzka toho dne prodávala na trhu jako obvykle. Náhle se atmosféra na rynku změnila. Dav utichl, zvířata se začala plašit a přísahala by že ztmavlo nebe. Od brány si razila cestu neznámá skupina, oděni v černých rouchách, holé hlavy a za nimi jediný jezdec. Odlišnější už být nemohl. Dlouhé bílé vlasy a vousy mu splývali na mohutná ramena, na jeho temné róbě planul rudý kříž a na zádech se mu houpal obouruční meč. Zuzi byla zvědavá holka a muže si prohlížela, když se však jezdec podíval jejím směrem, cosi v jeho očích jí donutilo dát se na útěk. Běžela bez zastávky a u kovárny nemohla ani popadnout dech.
Bakly jí vyrazil vstříc: „Co se stalo děvče moje?“ zeptal se jí s hlubokou vráskou na čele.
„ Do města přijeli lidé celý v černé. Vypadali jako mniši a jejich velitel je hrozivý“ vychrlila ze sebe se strachem v očích.
Ihned mu došlo odkud vítr fouká, v okolí už dlouho obcházeli kněží. Jediná jeho myšlenka byla na to, že jí musí zachránit. Chytl Zuzku za ramena a do ruky jí vrazil její lovecký vak a uzlík s jídlem.
„ Teď jdi holčičko moje, utíkej se schovat v lesích. A až to utichne zmiz a neohlížej se“ Hlas mu přeskočil když viděl jak se třese a začíná plakat.
„ Tak už zmiz!“
Jeho slova jí bodala v srdci jako dýky, chtěla se ptát, chtěla aby šel s ní. Nedal jí však k prostor a odehnal jí. V Baklym jako by pukla duše, když se za ní díval. Ztrácel s ní svůj poklad, vzpomínku na Nikitu. Z druhé strany už se blížily tmavé postavy.
Několik dní se schovávala v lese nad městem. Když zaslechla vyzvánět zvony připlížila se městem na vnitřní hradby. Pozorovala dav lidí, jako slizkého hada co se plazí ke kořisti a poslouchala.
„ Na vědomost se dává! Ve jménu božím bude vykonána poprava čaroděje. Z odporných zločinů proti bohu byl usvědčen kovář Bakly!“ po ohlášení ještě několikrát udeřil trubač na buben. Nemohla se koukat, přihlížet, ale ani nic udělat. Přes slzy neviděla když prchala od města, jen do nosu jí udeřil štiplavý kouř z hranice a do uší znělo skandování davu. V jedenácti letech zůstala sama..

Na cestách

Pro žádné dítě není jednoduché stát se sirotkem, pro dívku to platí dvojnásob. Zuzka se toulala královstvím již tři dlouhé zimy. Ne na vše co se během těch let stalo mohla být pyšná,pomohlo jí to však přežít.
Lidem se začala od smrti otce stranit a stejně jako když byla malé dítě, uchylovala se pro radu a útěchu do stále hlubších hvozdů. Les jí poskytoval ochranu před světem a zlem, ale také tišil její duši, zaháněl vztek a dodával sílu. Celé hodiny pozorovala zvěř, mapovala krajinu a blížící se změnu dokázala odhadnout podle měnící se tváře přírody. Všechny své poznatky si pečlivě zaznamenávala do deníků. Pak ale přišli změny, které se vymykaly obvyklým zvyklostem. Zvěř migrovala o hodně dříve, sedláci sklízeli úrodu poloviční velikosti a obchodní karavany se staly na cestách vzácností.
Pochopila až o pár týdnů později. Sbírala zrovna léčivé bylinky proti horkosti, když zahlédla černý kouř. Pomalu se vydala k místu odkud vycházel. Čím blíže, tím pomaleji a opatrněji postupovala. Na pahorku pod nímž stála vesnice se už téměř plazila, z osady už však byli jen trosky. Mezi zbytky domů pobíhali vesničané a nad nimi se tyčili ozbrojení jezdci na koních. Krajem táhli otrokáři, horší než mor vzpomněla si na vyprávění z dětství. Kdesi za ní praskla větvička, v polovině otočky náhle všechno zčernalo.
Netušila za jak dlouho se probrala, na rukou i nohou měla provaz jenž se bolestivě zařezával do kůže. Když bolest hlavy trochu ustoupila a ona si prohlédla okolí, zjistila že jede na voze s klecí pro otroky. Všude kolem viděla jen ženy, náhle najely kolem na kámen a masa těl jí narazila na mříže. Naštěstí nejeli dlouho, když se před nimi ukázal nepoužívaný přístav. Vypluli takřka ihned po příjezdu.

Loď plula po širém oceánu několik týdnů. Celá posádka mluvila jakýmsi svým jazykem. Krom několika opakujících se příkazů odpozorovala, že se plaví do zemí Andarijských a to pro zlato za ně. Z žen kolem sebe cítila strach a bolest, přišlo jí zvláštní že ona cítí jen touhu. Těšila se na každý kousíček nové země, který spatří a prozkoumá. Na nový začátek.
Co na tom že jako otrok, to je jen drobný zádrhel. Zuzi se slabě pousmála, zaklonila hlavu a zadívala se na modré nebe plné křičících racků.

Cesta za (ne)štěstím

Probudil jí chlad, pluli kolem zmrzlé země a kličkovali podél útesů. Z paluby zahlédla obrovské tvory s kly, líně se válejících na břehu. Pak se sníh ztratil z dohledu a oni se blížili k molu na poloostrovu schovaném za skálou. Překvapilo jí že nikde kolem nevidí přístav a město s rušnými trhy. Molo již bylo na dohled, na něm se objevila tlupa bojovníků. Začali za lana přitahovat loď a ta prudce přirazila ke dřevu. Klec se poprvé odemkla a oni je vyvedli na břeh. Mužů bylo mnoho a Zuzka už viděla i ohromnou pevnost za nimi. Jejich pohledy byli chtivé a úlisné, hned za branou je začali hrubě rozdělovat na dvě poloviny. Nikdo s nimi nepromluvil jediné slovo. Zuzčinu skupinu tvořily samé mladé dívky, odvedli je do jedné z budov a zamkli. Ženy které zůstaly venku už nikdy neviděla.
Interiér jí však velmi překvapil. Všude bylo čisto a kolem se linula vůně květin a mýdla. Ze dveří na opačném konci vyšla starší žena. Už od pohledu velmi přísná, promluvila k nim však velmi vlídným hlasem:
„Vítám vás tu, dáme vás dohromady a zítra je velký den“ při pronášení slov se škodolibě uchechtávala a prohlížela si je jako dobytek. Přes očekávání však nezačalo nic hrozného. Všechny je umyli, navoněli, učesali a oblékli do slušných šatů. Co se ale bude dít dál?
Elfka neusnula a tak když první paprsky pronikly oknem dovnitř, nemusel jí nikdo tahat z postele. Žena ze včera jim nakázala se seřadit a před odchodem z domu, každá dostala okovy na ruce. Vyvedla je až na dřevěné pódium ve středu pevnosti.
Za okamžik se otevřela brána a dovnitř vjížděli první kupci. Někteří v honosných šatech a s osobní stráží, jiným stačil k obraně jediný pohled na ně samé ve zbroji. Zahalené tváře, aby je snad nikdo nepoznal. Dívek začalo ubývat a měšců se zlaťáky na stole už byla pěkná hromada. Zuzana nehnutě stála, její mysl však pracovala na plné obrátky a po zádech stékal pramínek studeného potu. Mezi zájemci bylo pár hrůzostrašných tváří. V očích se jim odrážela krutost a smrt. Nebylo by dobré dostat se k některému z nich, z úvah jí vyrušila ruka na jejím rameni. Prohlédla si muže od hlavy až k patě a odhadla jej na nějakého obchodníka. Měl na sobě róbu z rudého sametu vyšívanou zlatem, tím byl vlastně ověšen celý. Nebyl nebezpečný, jen úlisný. Navíc stejně široký jak vysoký. Potlačila svou osobnost a svůdně se na tlouštíka usmála zpod řas. Na stůl přibyl další váček zlata a o pár chvil později už seděla vedle tlusťocha, v kočáře mířícím na jih.

Cesta se točila mezi lesy, později z ní odbočili do průsmyku. Z okolních skal se ozývali všelijaké skřeky, na opačné straně navazovala úzká pěšina mezi skalami. Když se krajina otevřela, uviděla z okýnka vstup snad do dolu, jejich kočár se však vydal opačným směrem. Do města dorazili severní branou. Už viděla obchody, domy, měšťany a dokonce i stráže. Tlouštík si všiml jejich pohledů, a tak se na její ústa přimáčkla ruka a na hrdle ucítila ostří dýky. Dělala vše pro to aby se uklidnila a její tělo se uvolnilo. Její pán celou dobu nepromluvil, jen si jí prohlížel. Jen co přijeli na dohled trhu se to však změnilo. Jeho sevření povolilo a najednou se mu mohla pusa přetrhnout. Ukazoval, chlubil se a zřejmě mu toho patřilo opravdu hodně. To však Zuzku za mák nezajímalo. Opojen vlastní ješitností a chamtivostí přestal být ostražitý. Dýka ležela nehlídaná vedle nich a stačil mžik než jí ukryla za podvazek. Snad se nemýlí. Za okamžik povoz zastavil.

Její odhad byl naštěstí správný. Tlouštík se neobtěžoval jídlem ani koupelí a nechal si jí odvézt do prvního patra. Ložnice byla honosná a veliká, než se stačila rozhlédnout strčil jí muž na postel. Nehodlala dát tomu praseti za co zaplatil, teď ale musela odpor skrýt. Hlavně nevypadnout z role a zachovat klid. Soudě dle sýpání a funění pro něho bylo namáhavé už svlékání. Nebude to těžké, Zuzka se uvolnila, dýku už stihla zastrčit pod polštář, teď vyčkávala.
Už se sápal po posteli k ní, se vším sebezapřením se usmála, očima ho lákala blíž a pak zaklonila hlavu. Zřejmě zvyklý na pláč a nářky, nechal se její přístupností dočista pobláznit. Vrhl se k ní se skřekem připomínajícím zvíře a ve stejnou chvíli kdy svou upocenou hlavu bořil mezi její prsa, ona zarážela dýku hlouběji do jeho krku. Jeho krev příjemně hřála, když ho ze sebe převalila nerozmýšlela se moc dlouho. Za dveřmi neslyšela žádný pohyb, pomalu přešla k oknu a rozhlédla se. Venku už byla tma a tak polonahá od krve seskočila na střechu pod sebou aniž by jí někdo viděl. Plížila se ulicemi neznámého města a toužila se dostat co nejdříve někam daleko. Při příjezdu si všimla portálu podobnému těm, které používali k přepravě v jejich zemi bohatí. Před ním jí ale zastavil jezdec. Zůstala stát ve stínu a když se představil jako hodnostář města, viděla se už zase za mřížemi. Místo toho po vymyšlené historce o přepadení, dostala šaty a koně.
„Vítejte v hlavním městě Andor“ šeptala si s úšklebkem pro sebe když vyjížděla směrem k lesu..

Nový život

I v těchto zemích zuřila válka. Navíc i tady panovalo nepřátelství mezi jednotlivci, cechy, městy a jednota, pomoc a spolupráce byli označovány za hlouposti. Zuzka se snažila vyhýbat se konfliktům. Mapovala kontinent a poznávala zdejší zvěř. Velké změny měli však nastat pro všechny.
Toho medvěda stopovala už hodiny, ztratila přehled o tom kudy šli a kde vlastně je. Nevěděla jak, ale těsně předtím než vystřelila medvěd vždycky zmizel. Měla hlad a potřebovala kůži kterou bude moci prodat. Toulec už byl poloprázdný, teď už to muselo vyjít. Zrovna založila šíp, natáhla a ticho proťal zvuk rohu. Medvěd pryč a šíp ve stromu, Zuzana zaklela a vydala se za troubením.
Přikrčená za stromem pozorovala boj. Lid, elfové i barbaři pospolu bojovali proti, čemu vlastně? Černé stíny míhající se rychleji než vzduch, měnící podobu v děsy z nejhorších nočních můr. Vstala připravená k ústupu, ale její tělo postoupilo vpřed. S rozechvělýma nohama pálila jeden šíp za druhým. Děsy ustoupily, porazit je snad ani nešlo.

Po boji se skupina roztrhala na menší. Kněží ošetřovali raněné a ona měla konečně čas se rozhlédnout. Hledala pohledem elfku které si všimla už v bitvě. Ona však našla jí, poklepala jí na rameno a s úsměvem jí začala ošetřovat rány. Ta krásná tmavá zbroj, luk od velmi kvalitního řezbáře, jistota s jakou elfka vystupovala.
„Díky“ vzmohla se jen zašeptat když pak od ní se smíchem odcházela směrem k hodnostáři, kterého už potkala.

Týdny ubíhali jako voda, útoků těch černých bytostí přibývalo. A nebylo to jediné hrozící nebezpečí. Po připlutí cizineckých armád začalo být ještě hůř.
Zuzku trápilo, že se nezeptala elfky ani na jméno a tak pokud se ozvali rohy troubící na pomoc, vždy vyjela směrem k nim. Několikrát jí zahlédla ve společnosti jiných lidí se žlutými plášti. Vždy však zmizela dříve než se k ní dostala. Začala se vyptávat až jí otázky dovedli k branám hradiště Margaard. Našla co hledala, slovo dalo slovo a z ní byl najednou adept cechu..
S Aishlyn trávila hodně času, trénovala jí v taktice, učila splynout s přírodou, bylo toho tolik co na ní obdivovala. Hltala každé její slovo a za nedlouho už nebyli jen učitelka a žákyně, ale velmi dobré přítelkyně.


O rok a kousek později..
Rozčíleně přecházela po malé místnosti. Pěstí mlátila zuřivě do každého kusu nábytku v úřadovně, při příchodu si všimla bankéře jak někam rychle mizí. Nedivila se mu, na skříni si všimla krvavé šmouhy. Vyčerpaně se zhroutila na židli, zase nemůže na úklid nikoho pozvat. Obvázala si rychle klouby, aby krví nezašpinila „důležité„ dokumenty.
„Jak se mohlo všechno tak strašně podělat!“ ztěžklá hlava jí po výkřiku do prázdna klesla na stůl. Její mozek jakoby se jí chtěl vysmívat, dával dohromady seznam selhání, chyb a ztrát za uplynulý rok. Potom jí je tučným písmem znovu a znovu vyrýval do paměti.
Zasnoubení – zrušeno
Nejlepší kamarádka – každým dnem porodí škvrně a téměř se nevídáme
Temný hrad – stále větší a silnější
Říšské jednotky – tábor na každém rohu
Lid – stále hloupý a nejednotný
Zazvonění hodin jí vytrhlo z hlubin mysli. Rychle podepsala dokumenty nutné k rekonstrukci stájí. Večer jí čekala další pracovní schůzka kvůli článku. Skutečný záměr nebyl odhalen a tak mohla ukrást další spokojenou chvilku. Dneškem si však nebyla jistá, emoce v ní byli příliš rozbouřené, mysl roztěkaná a touha až bolestná. Dokáže se tedy večer ovládnout? Mathyas se delší dobu neukázal a jí nezbylo než se vydat na cestu. Nemohla riskovat že se něco dozví.
Natáhla si pláštěnku a lesem, tak aby jí nikdo neviděl se vypravila k andorskému předměstí. Správkyně a šéfredaktorka, jak ironické vezmete-li v potaz, že nedokáže vládnout ani svým chtíčům. Natož lidem.. Když vešla do Veselého domu dívka co měla směnu už se na ní vřele usmívala. Beze slova hodila zlaťáky na pult a zamířila s lahví vína a dívkou za sebou nahoru do pokoje. Nepřišla mluvit, ale proto aby si mohla povídat večer, nerušena tím co jí užíralo.

Pokud si přejete vstoupit do soukromé sekce, v níž můžete editovat příběh své postavy, charakterník, nebo provádět další úkony, zadejte prosím své přihlašovací údaje. Dávejte pozor na velikost písmen, systém je rozlišuje.

Pokud si přejete pouze prohlížet veřejně přístupné informace ostatních postav, vyplňte prosím jméno postavy, kterou si přejete prohlížet, do formuláře vpravo.

zamecek
Soukromá sekce
Login:
Heslo:
Veřejná sekce
nebo Jméno postavy:

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2020 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist