Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Veřejná statistika herní postavy

V následujícím přehledu jsou dostupné všechny veřejně přístupné informace o dané postavě - její rasa, odkaz na její charakterník a plný text jejího příběhu. Vše za předpokladu, že jsou tato data známá, tj. hráč této postavy data vložil do systému.

Bronia


Rasa

Člověk

-> Charakterník

obrázek postavy

Příběh

"Ty zmetku!" zařval obchodník na zloděje. Bronia se jen otočil a začal utíkat s lahví rumu v ruce. Veděl že pokud jej chytí znovu tak přijde o ruku. Měl štěstí. V okolí nebyl žádný strážník a tak se mohl potají vytratit do temných uliček Andoru. Jeho svoboda netrvala dlouho, protože nedával pozor na cestu, zakopl, a vrazil přímo do projíždějícího jezdce. Ten na něj vztekle zavřel. Bronia věděl, že je zle. Znal tohodle muže. Byl to jeden bohatý nafoukaný tlustý obchodník, který rád pozoroval jak ostatní trpí. Jeho osobní stráž se na Broniu vrhla. Tomu se tak tak podařilo vysmeknout a dal se na útěk. Strážní běželi za ním. Nebraje ohledy na kolemdoucí si razili cestu. Když se už Broniovi zdálo že se jim v davu vytratil, zasttavilo jej několik lidí v kápích. Tváře měli zahalené, ale nevypadali vůbec příjemně. Prohlédli si Broniu, důraz kladli na jeho ruce. Poté se zeptali. "Nehledáš nějakou práci?". Bronia slyšejíce jak se davem za nimi prodírají nějací vojáci ukvapeně přikývl. Potřeboval se urychleně dostat pryč a tito muži by mu mohli docela dobře poskytnout ochranu......

Šli asi dvě hodiny uličkami hlavního města a Bronia už úplně přestával doufat, že tam někdy dorazí. Nakonec přišly k velkému domu. Byl pravděpodobně postaven z nějakých černých kamenů a Broniovi se výhled na to, že by tady měl být vůbec nějakou dobu nelíbil. Ale nemohl couvnout. Tihle muži vypadali na to, že by jej dokázali usmažit zaživa a přitom by ani nemuseli mrknout. Dveře se s skřípotem otevřeli a vypráva vešla dovnitř .....

Bronia už asi hodinu postával v tmavé místnosti. Nechali jej tady být chvíli po tom co přišli, zamčeli zasebou a odešli. Bronia slyšel vzdálené temné hlasy a tak si sedl na zaprášenou lavičku, což byl snad jediný nábytek v místnosti. Možná ještě rozbitá skřín posytá pavučinami a kus rozlámané desky uprostřed místnosti mohlo napovídat o tom, že toto byl kdysi něčí pokoj, či skladiště. Světlo sem přicházelo pouze z vysoce položeného zamřížovaného okna. Docela dobře toto mohla být vězeňská cela, ale na to radši nechtěl ani pomyslet. Po chvíli rozmýšlení vytáhl z kapsy ukradenou lahev rumu a dal se do pití......

Dveře se otevřely. Brónia uviděl muže s hořící loučí. V róbě stejné barvy, jakou měli ostatní, kteří jej sem dovedli. Pokynul mu, a oba vyrazili temnou uličkou, kterou osvětlovala pouze louč nově příchozího. Po chvíli došli k železným dveřím. Bronia očekával, že zase budou skřípat jak ty venkovní, ale nebyla to pravda. S lehkostí se otevřeli a spolu vešli do útuplné místnosti. Za stolem seděl postarší pán, který se s výrazem beznaděje díval, jak Bronia šlape po nádherném koberci prošívaném hedvábím...

Bronia stál uprstřed místnosti. Byla nádherně ozdobená. Nejvíc jej zaujaly skříně, kde byly postaveny nejrůznější lektvary, některé zelené, jiné bílé, modré žluté, a tak dále... Byly tam aji zajímavé nádoby, měděné hmoždíře a jiné zajímavé věci, povětšinou takové, které Bronia nikdy neviděl. Vtom promluvil starý alchymista za stolem....

Vítej. Mí muži tě tady přivedli proto, že potřebujeme nové tváře do našeho společenství. *Bronia se jen nechápavě kouká* No možná by jsme se měli nejdřív představit. Já jsem Akralpot. Bronia. *odpověděl nechápavě Bronia* Dobrá.. Naší prací je míchání lektvarů, jenže je náš už málo a tak nestíháme s výrobou a začíná se objevovat konkurence. Proto hledáme nové tváře. Ale já neumím míchat lektvary. Vůbec netuším o co jde! Nikdy jsem nedržel v ruce nic jiného než láhev rumu piva či kořalky! Vážně nevím jak bych vám mohl pomoct! *odpověděl vzpurně Bronia* Samozřejmě ... a tak jsi zde, aby jsi se to naučil. Předpokládáme, že jsi schopným kapsářem, a takové lidi potřebujeme. Máte schopné ruce a tak hned tak něco nerozbijete a lehce se učíte. Víceméně většina mých přátel co tady jsou byla zloději. Tak ... přijímáš naší nabídku?...

Bylo ráno a Bronia se probral v jeho novém pokoji. Včera si tu trochu poklidil, ale nemohl se pořádně soustředit. Nezustále dumal nad tím, jestli udělal správně, že na nabídku toho tajemného muže přistoupil. Připadalo mu že neměl jinou možnost. Díky tomu, že za ním stál ten vysoký chlapík, který ho tam přivedl, pochopil, že by jinou možnost asi ani neměl, protože by se ven nedostal živý...

O několik let později.

Vchodové dveře se ozývaly pod těžkým náporem ran.... Bronia rozlozil několik výbušných lektvarů ke dveřím, aby po jejich vyražení vybouchly a vzdálil se do jiné místnosti boj vypadal beznadějně ... městská garda se dozvěděla o jejich laboratoři a byla rozhodnuta ji zničit. Dozvěděli se totiž o praktikách, kterými ničili svou konkurenci... Nástražná past vybouchla. Alchymisti zatarasili dveře v poslední místnosti a rozmýšleli se co dál. Byla to stará budova....

Dveře se rozletěli. "Běžte na ně!", zvolal kapitán městské gardy. Vtom se ozval velký výbuch, který dva strážné roztrhal na kusy. Velitel gardistů zaklel "Za to mi zaplatí!". To už se dovnitř hrnuli opatrně další vojáci, ale nikde nikdo. V budově nebyl nikdo. "Někde tu musí být!", zvolal velitel a vojáci se dali opět do hledání. Nyní narazili na zamčenë dveře. "Pane!" zvolal důstojník, "slyším za těmi zamčenými dveřmi hlasy!" "Dobrá. Vyražte je!", vydal rozkaz velitel. Za chvíli už se do místnosti soukala kláda a vojáci začli vyrážet. Dveře držely překvapivě málo a již po třetí ráně vypadl horní pant. poté už se vyrazily dveře celé. Do místnosti pak vtrhlo devět vojáků s tasenými mečmi jistých si svým vítězstvím...

Bronia se plazil chodbou jako poslední. byli už asi ve čtvrtině cesty, když uslyšeli dopadajíci beranidlo na dveře. Po několika okamžicích uslyšeli náraz dveří na zem. A tak trochu přidali do kroku, ale bylo už jasné že je vojáci v těžkých zbrojích nedoženou, pokud by se vůbec dostali do této stoky. Přesto zasebou slyšeli hlasy, proto když vylézali na povrch hodili do chodby výbušný lektvar a ten východ zapečetil...

(Příběh ještě není kompletní. Děkuji za pochopení)

Pokud si přejete vstoupit do soukromé sekce, v níž můžete editovat příběh své postavy, charakterník, nebo provádět další úkony, zadejte prosím své přihlašovací údaje. Dávejte pozor na velikost písmen, systém je rozlišuje.

Pokud si přejete pouze prohlížet veřejně přístupné informace ostatních postav, vyplňte prosím jméno postavy, kterou si přejete prohlížet, do formuláře vpravo.

zamecek
Soukromá sekce
Login:
Heslo:
Veřejná sekce
nebo Jméno postavy:

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist