Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Kitiara

-> Charakterník

obrázek postavyV dávné minulosti...

Cestu před ní osvětloval jen měsíc, ale tady si ještě nemohla pomoci světlem. Dívka se však nebála, kradla se stejnou pěšinou snad posté. Věděla o každém kamínku, kořeni i hrbolu, který by jí mohl znepříjemnit cestu. Ohlédla se naposledy, jestli jí nikdo nesleduje, tady už nebyli světla z věže ani vidět. S úsměvem na tváři vykročila směrem k vesnici, před ní se však zahnula a došla na mýtinu u velkého dubu.
„Hum!“
„Dneska ti to nějak trvalo.“ Pouze protočila oči, pak už se na chlapce usmívala. Celou noc si povídali, pili kradené víno, ona ho bavila jednoduchými kouzli a na chvíli zapomněla co jí čeká v příštích dnech. Zpět k institutu se kradla hodinu před svítáním.

„Rituál se blíží, jste si zcela jistá že žádná nebude dělat problémy?“ Velekněz se pronikavým pohledem podíval na představenou. Musel si být jistý, nechtěl aby to skončilo stejně krvavě jako minule.
„Jistě pane, nebojte se všechny dívky se jistě rády podvolí.“

„Do chlupatá řiť, takhle nestihnout.“ Jen s malým pruhem světla prohledávala zakázanou část knihovny. Na některé svitky se bála sáhnout, aby se nerozpadly. Někde tam, ale něco o tom rituálu být přece muselo. Konečně našla co hledala. Znechucení a rozčilení lomcovaly jejím tělem.
Nejprve chtěla svitek vzteky zmuchlat pak ho ale rozvážně vrátila. A vydala se opět na svou cestu, dnes ovšem s jiným cílem, novým. Po cestě přes zuby stále dokola pronášela část slibu, který skládaly učenky. Celibát, údajně kvůli získání větší moci. Ne však jejich. Slova chutnala hořce.
Když došla na planinu Durnik znervózněl. Cítil že je něco jinak, potom k němu čarodějka přistoupila a trhnutím si rozepnula sponu pláště, i v mlhavém světle lucerny její světlá kůže zářila. Právě vyhrál sázku.

Vrcholek věže osvětlovali jen magické runy tvořící kruh v jejím středu. Skupina mladých dívek směřovala po točitých schodech nahoru, kde už čekal velekněz, představená a několik strážců. Kitiara si z pod tmavých řas prohlížela jednu po druhé, mohla je varovat. Institut měl však své způsoby jak zabránit jakémukoliv poutu co by mohlo vzniknout, byly to soupeřky od začátku až do konce.
Bogmir stál uprostřed kruhu, holou kůži mu pokrývaly pouze runy, jimiž byl pokrytý celý. Starou řečí odříkal několik vět a pak to začalo, první z dívek povolal do středu. Camille drobná plavovláska s velkým nosem, celá se třásla aniž by ještě věděla co jí čeká. Když jí popadl a povalil na zem, jakoby oněměla a ochromla. Mezi dívkami se šířila panika, ale dosud žádná nic nepodnikla. Co vše se dá překousnout pro moc.
Ve chvíli kdy skončil padla však Camille na zem mrtvá, a jedna z run se rozzářila. Moc byla předána. Několik novicek to přikovalo k zemi a ty co se snažily utéct, chytli strážci. Stejně tak ochotně je podrželi. Kit vešla do kruhu se vztyčenou hlavou, nehodlala se toho účastnit. Tohle bylo špatné.

Vše trvalo pár vteřin, krev se řinula Bogmirovi z hrdla. „Nechápeš to, moc je nejcennější.“ Zachraptěl Kitiaře do ucha než zemřel. Všechny runy zhasly s jeho posledním vydechnutím. Kolem zavládl zmatek, čarodějka civěla na modré jiskry procházející celým jejím tělem jen pár vteřin. „Porta Arcana“ Zaječela a hned za sebou portál zavřela.
Tmu a ticho narušilo cinknutí kamínku o okenici. „Durine!“ Ozvalo se potom tiše.
Slova rezonovala čarodějce v hlavě. „Byla to jen sázka, za týden se žením….“ Běžela ulicemi a zastavila na náměstí tam už nedokázala emoce udržet. Ti co je neprobudil její křik strávili modré plameny ve spánku. Durin se snažil dostat přes magický oheň k ní a zastavit jí. Bylo to marné.
„K čemu city, moc je lepší.“ Kitiara to s bláznivým smíchem zopakovala ještě několikrát stojící uprostřed trosek celé vesnice, v kaluži krve.

Události nabraly rychlý spád. Po tom co se stalo s vesnicí a na institut se upřel slídivý pohled, provalilo se vše co se uvnitř dělo. Lidé s magickými schopnostmi byli loveni po celé zemi.
Aby měla na cestu na loď, prodala jediný šperk, který kdy nosila. „Opatrně madam ať neuklouznete.“ Pitvořil se na ní kupec když jí pomáhal na molo. Zřejmě doufal v rozptýlení po cestě. To že žádná nebude věděla když se otočila za řevem. „Támhle je, chyťte jí.“ Přístavem se řítilo nejméně dvanáct mužů. Tyhle elitní jednotky na chytající mágy si říkali Čističi. Používali speciální kov, jenž tlumil magickou sílu. Slyšela o mečích a poutech, neměla proti přesile šanci. Spojila ruce k sobě a rychle odříkávala kouzlo, které by jí mohlo zachránit. Zahnala slova učitele, která před ním varovala. Jestli nevypadne bude to horší než roztrhané tělo ve sférách. Chvíli předtím než zmizela do jejího těla vnikl šíp. „Tak to je novinka…“

Uběhla vteřina, roky? Duše hledala tělo v temnotách, barvách i prázdnotě. Konečně ucítila něco známého, přichytila se k tělu. Už viděla, cítila a pak se setmělo.

Současnost..

Probuzení na tvrdém a zmrzlém sněhu, nebylo příjemné. Čarodějka se ohromená postavila na nohy. Povedlo se jí to, byla si jistá, u nich totiž sníh nebyl.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2021 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist