Aktuální dění Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Zoey Lay'el

obrázek postavy Zoeyina rodina žila v království Naonijském,v jednom menším, kamenném domku, blízko hradeb. Zoey s tatínkem a maminkou, která se zrovna vydala na výpravu ke skřetí pevnosti, žili jinak celkem poklidný život. Zato její sestra, Sally, před nějakým časem odešla do jiné země, kam ji poslal král splnit úkol.
,,Zoey, víš, že jsem ti několikrát říkal, ať si meč nenecháváš opřený o ten kamenný květináč, že ano? Mamince by se to určitě nelíbilo." ,,Ano tati, šla jsem si jen pro něco na zub, chystám se cvičit s mečem celý den." ,,Celý den?" zeptal se otec. ,,Ano tatínku, chci být zkušená jako ty a maminka. Také jako moje sestra Sally, už je to dlouhá doba, co nás opustila. Slyšela jsem, že se teď věnuje léčitelství." ,,To ano, je pravda, že už se nevěnuje bojům, ale léčitelství. Je to důležitý a velice užitečný obor."
Tatínek se na Zoey usmál. ,,Navíc je ti teprve čtrnáct, tvé zaměření do života se může ještě změnit." ,,Vím tatínku, ale já se meče nikdy nevzdám," odpověděla Zoey s kamenným výrazem ve tváři. ,,Sním si svačinu a budu pokračovat ve cvičení. Kdy se vrátí maminka z výpravy na skřetí pevnost?" ,,Myslím že za pár dní bude doma. Neboj se o ni, je skvělá v boji a naše království má mnoho dalších schopných bojovníků. Vydal se s nimi i náš král, nemusíme mít obavy," řekl tatínek klidným, vyrovnaným hlasem.
Zoey dojedla svoje jídlo, které jí moc nechutnalo, protože si ho udělala narychlo, aby mohla jít co nejdřív trénovat, a šla se dál věnovat výcviku s mečem.
O dvě hodiny úmorného sekání do dřevěného, cvičného panáka později, si Zoey znaveně sedla a podívala se směrem k lesu.
V příjemném a uklidňujícím příšeří lesa zahlédla jakýsi stín, který doprovázel zvuk praskání větví a klacíků spadaných na zem. Slyšela kroky. Neváhala a opatrně se začala plížit k místu, kde viděla stín.
,,To...to je...skřet? Co tady dělá? Tak blízko hradu a sám? Jako by zmateně hledal cestu pryč z lesa," pomyslela si Zoey. Byl ošklivý, tvář měl zjizvenou, zuby napůl vymlácené, pravé ucho jako by mu někdo ukousl a smrděl tak, že měla co dělat, aby se tím pachem nezalkla. ,,Co teď? Mám ho nechat odejít, nebo se na něj vrhnout?" Blesklo jí hlavou.
V té chvíli se z dálky ozval, jí velice dobře známý, zvuk šípu, který si razil cestu vzduchem. Skřet se skácel k zemi, v hlavě šíp, na který se Zoey zahleděla a uvědomila si, že ten šíp zná. ,,Tati?" Skoro až zašeptala nejistým hlasem.
Otec k ní přiběhl. ,,Jsi v pořádku, zlatíčko?" Zeptal se. ,,Ano, jsem. Zrovna jsem na něj chtěla zaútočit," řekla Zoey s trochou vzrušení v hlase. Otec se usmál. ,,Na to máš ještě spoustu času," řekl, ,,pojď půjdeme domů. Pro dnešek už to stačilo." Zoey poslechla, a ruku v ruce spolu odešli do bezpečí domova.
Zoey cvičila každý den, od rána do večera, ve snaze vyrovnat se rodičům a své sestře. Trénovala často sama, někdy se k ní přidal i otec, který jí ukázal umění drtivých zbraní, jak pevně sevřít těžký štít a jak si správně nasadit plátovou zbroj tak, aby pohyb nebyl omezen. Poté, co se její matka vrátila z výpravy, jí pomáhala zdokonalovat se v lukostřelbě a v boji s bodnými zbraněmi.
Čas plynul jako voda a ze Zoey se stala mladá, krásná bojovnice. Když dovršila svých osmnácti let, začala sloužit své zemi a království. Zúčastnila se mnoha velmi nebezpečných výprav pro slávu své vlasti.

Jednoho pochmurného dne, kdy se temné mraky snášely až příliš nízko nad zemí, přijel na zámek posel se špatnou zprávou. Sally zemřela. Pro Zoey náhle zčernal svět a nedokázala se vyrovnat se sestřinou smrtí, proto se rozhodla vydat na místo, kde Sally žila a měla své nejbližší přátele. Chtěla poznat to místo, kde sestra strávila poslední roky svého života a poznat lidi, kteří ji jako poslední mohli vidět a mluvit s ní. Požádala proto krále o propuštění ze služeb zemi. Král souhlasil, popřál jí mnoho štěstí a na důkaz její loajality vyhlásil smutek v celé zemi.
Zoey se vydala za rodiči, aby jim smutnou zprávu sdělila a také to, že odjíždí s poslem do země, v níž Sally žila.
Nastoupila na loď společně s poslem a vydali se na cestu zpět. Po dlouhé cestě loď přistála u mola Lewanského přístavu, kde se vydala na cestu, aniž věděla kudy. Potkala muže v černé zbroji, který jí poradil směr její cesty k sídlu řádu. Když došla k domu, kde bylo sepsáno smuteční oznámení ohledně Sally, neváhala a zabušila na dveře, které otevřela vyšší osoba, byla to Meraja, nejblížsí osoba Sally.
Zoey jí vysvětlila, co je zač a společně usedli ke stolu, kde si chvíli povídali o Sally a o tom, co se jí stalo, Poté ji Meraja vzala k Sallyinu hrobu, kde pronesla tichou modlitbu na památku své sestry.
Zoey se rozhodla, že v této zemi alespoň dočasně zůstane, aby pomohla porazit zlo, které má na svědomí smrt její sestry, a aby nepřipustila, že její oběť nebude zapomenuta. Usídlila se kousek na jih od města, kde zůstává v ústraní, do chvíle, než jí bude třeba.



návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2020 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist