Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Oromrin

-> Charakterník

obrázek postavyJe to příběh mladého barda, jenž připlul do Andarie najít smysl svého života, své obdivovatelé kteří by poslouchali každý jeho tón.

Před 25 lety narodil se mladý Oromrin ve vesnici zvané Monaghan, vysoko za mořem na severu. Narodil se válečníkovi jménem Aranthol a pradleně Aulira. Mladý Oromrin neměl žádné sourozence, žil sám s matkou a otcem, který se zbytkem válečníků jezdili na výpravy s náčelníkem jejich vesnice.

Jak mladý Oro rostl sílil tak začal trávit většinu času s ostatními dětmi a místním šamanem který se je snažil učit všechny znalosti a vědomosti měl. Učil se byl pracovitý chytrý a šaman doufal že Oro jednou nastoupí na jeho místo a bude vést duchovně po jeho smrti vesnici on. Učil se mastím lektvarům lehkým kouzlům a modlitbám. Ale když přijel jeho otec z výpravy, učení šlo bokem a trénoval s otcem. Otec chtěl, aby se stal válečníkem, aby viděl svět a neseděl jen ve vesnici dokud by ho někdo nepotřeboval. Jeho otci přišla šamanova práce pro vesnici podřadná.

Ale to jednou do vesnice zabloudil elf, bard s loutnou na zádech a píšťalou u pasu, jmenoval se Zilranil. Ve vesnici se cizinců nebáli, přes jejich vesnici procházelo mnoho lidí jenž hledali poklady, štěstí, bájné mýty. Ale tento elf byl jiný, nikde se nehnal. Po ničem neprahnul. Oromrin se na něj stále díval, nevěřil cizinci už pro to že byl tak jiný, stále se mu hodila v hlavě myšlenka. ,, To není možné, není možné aby po něčem nedychtil. Že po ničem neprahne a nikde nespěchá jako ostatní." Nedávalo mu to spát.

Oromrin s bardem na sebe naráželi často. Oromironova vesnice nebyla velká, a bardovo zpívání a hraní šlo slyšet všude. Stále se vrývalo do Orovi hlavy, stále na melodie co ten bard hrál musel myslet. Jeho dobrota, zpěv, hudba, básně bylo to vše zabalené ještě nejistotou s nedůvěry. Později večer seděl Oromrin v krčmě a něco psal na kus čisté kůže, když tu se ozvalo: ,, Mára undómë, příteli. Co tady sepisuješ nějaký úkol nebo nápad pro velkou píseň." Řekl Zilranil s vlídným úsměvem na Oromrina. Ale ten neodpověděl bál se to říct nahlas, to že našel v sobě múzu, a na broukání tónů od toho elfa našel slova. Elf viděl že mladý barbar se do odpovědi nemá a tak jen naklonil hlavu aby na svitek viděl a když si to potichu četl věděl že mu to sedí do jeho melodie. ,,Páni, to jsi napsal sám chlapče? " ptá se zvědavě a radostně Zilranil. Oro pouze pokynul hlavou a dal už dokončený text na kůži elfovi, nějak s úsměvem toho elfa ztratil tu nedůvěru v něj, jako by mu přišlo že vše bude v pořádku a tak jak to být má.
Elf vzal kůži, posadil se na proti Oromrina, vzal loutnu kterou měl na provázku na zádech a začal hrát. Hrál a zpíval text co Oro napsal, celá krčma seděla v úžasu a poslouchala. Toho večera opadla nedůvěra, toho večera se stal Zilranil a Oromrin přáteli, to tehdy začalo semínko chtíče kvést, ale ne v elfovi ale našem mladém Oromrinovi.

Asi o měsíc později kdy Oro po studování s šamanem, se věnoval učení hře na hudební nástroje. A kdy po tréninku s otcem, chodil a psal další verše které s Zilranilem probíral. Mu jeho přítel řekl že musí odjet.
,, Víš přece co jsme si říkali, hudba má zasadit radost a štěstí do srdcí ve všech koutech země. A já jsem rád že tu u vás jsem našel někoho kdo to pochopil a kdo to chce šířit se mnou dál. Na vezmi si tuto loutnu, speciálně pro tebe jsem ji nechal vyřezat."
,, Děkuji ti příteli, a slibuji že tuto loutnu budu používat jen k pomoci a radosti ostatním." s úsměvem mu řekl Oromrin než si podali silný stisk ruky a poslední vzájemné přátelské úsměvy.

O týden později byl ve vesnici rituál kdy muži kteří dovršili 25 let věku si měli vybrat povolání, svou životní cestu. Otec stále doufal, že si vybere cestu válečníka. Matka které chtěla, aby syn byl v bezpečí že si vybere klid ve vesnici jako šaman, i když chápala že silné barbarské srdce neudrží u pohodlí domácího krbu. Vybírali si všichni jeho přátelé kteří u svých mistrů následně po výběru dokázali že toho jsou hodni. Jeden se stal rybářem a musel dokázat opravit síť, druhá válečníkem a holými rukami musel přeprat svého strýce. Takhle to pokračovalo až došlo na Oromrina, když stál s kouzelným popelem před ohněm kde ho měl hodit a vybrat si, jako by zkameněl. Nevěděl čím se chce stát, měl rád svou vesnici lidi v něm a jako šaman by jim pomáhal, ale měl rád i boj, ten adrenalin. Všichni netrpělivě čekají co si Oro vybere.
Ale najednou si Oro vzpomněl co mu před týdnem řekl jeho přítel před odjezdem.
,, Odpusťte mi, otče a matko, šamane a celá vesnice. Nedokážu si vybrat nic s toho co se ode mě očekává. Chci si vybrat to co naplňuje moji duši a moje srdce. Chci se vydat dál, ale ne na sever, chci jít na jih. Chci tam odkud přišel Zilranil, chci tam zasadit zase radost já."
Celá vesnice hleděla na Oromrina, toto se nikdy předtím nestalo. Otec od obřadu odešel a ani se na něj nepodíval. Matka jen se slzou že její syn půjde na tak dalekou cestu sklopila nešťastná hlavu. Oromrin se s obřadu vytratil....

Další den ráno se vrátil do vesnice, do domů svých rodičů. Otec seděl na kamenné lavici před domem a měl otevřenou láhev piva. Vedle sebe měl dalších pár piv co ještě otevřené nebyli a nějaký kus látky v kterém bylo něco zabaleno.
,,Sedni si synu." řekl Orovi ,,Vím že tvé srdce neudržím, a doufám že sis vybral správně protože cesta je to daleká. Na jih k zemi která se nazývá Andarie, země s které přišel ten proklatý elf. Když jsem cestoval do této země jako malý tak jsem se vracel v tvých letech. Již můj otec tam pomáhal dobíjet města od zlých temných sil." Oromrinovi se vehnali slzy do očí, otec ho chápal, jeho pýchu porazil rozum a láska k synovi.
Matka vyšla z domu s velkou huňatou kožešinou. ,, Tu budeš na svou cestu také potřebovat." řekla mu s úsměvem a políbila ho na čelo. A tehdy mladý Oro odešel s rodinné vesnice, z domova, jen on jeho dobré srdce loutna, slova, kuše a kopí. S pár pivy a kusem masa, zabaleném v tom kusu látky vedle piva na lavici.

Šel zemí severskou na jih, aby došel k přístavu. Kde si vydělával různou práci aby si mohl zaplatit místo na lodi, aby se dostal do země která ho v duši volá.
Plul dlouhých 5 let než se dostal do země Andarie, ale povedlo se mu to a tak začal jeho příběh v této zemi, jaký bude to nikdo neví. Ale Oromrin doufá že velký, plný radosti vášně a uznání.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2022 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist