Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Canis

-> Charakterník

obrázek postavyZdravíčko...jsem Canis..polovina z vás co pročítáte můj příběh mě možná zná a pro tu druhou polovinu píši tento příběh aby mě aspoň z části poznaly.Narodil jsem se v malé vesničce daleko na severu.Všude samej barbar.Máma mi zemřela ještě když jsem byl malej kluk a tak jsem žil s otcem.Byl přísnej ale věděl jsem že i přes časté hádky mě má rád.Otec byl kovář a chtěl abych byl jako on.Proto jsem se učil kovářskýmu řemeslu.Byla to zábava i přes hodně zranění kterými jsem si často prošel.Táta chtěl hodně cestovat,ale mě žádný cestování nelákalo.Raději jsem zůstával doma.Nejdál kam jsem kdy došel bylo do lesa kousek za vesnici.No jak jsem říkal,učil jsem se kovářem.Čas plynul a já stárnul.Časem jsem se učil i jíným řemeslům.Například jsem se učil vařit vyrábět šperky dokonce i šít..Učil jsem se vyřezávat do dřeva i stavět domy...Ale kdybych to měl všechno vyjmenovat četly by jste ještě dlouho.No a jak jsem stárnul začínalo mě cestování taky lákat.Jenže na jedné straně vesnice byl les a na druhé moře.Nebylo moc možností jak se jet kouknout někam jinam než do vesnice opodál.Táta už byl starý,ale v rukách měl stále sílu jak hrom.Často jsme mluvili o cestách a potom tátu napadlo postavit si malou loď a vydat se přes moře.Začali jsme.Sháněli jsme materiál a zásoby na cestu kde se dalo.Táta věděl že už mu moc chvil v životě nezbývá a tak jsme makali jako splašení.Dny ubíhaly jako voda a najednou jsme měli hotovo.Rozhodli jsme se že na cestu se vydáme v noci ať nemusíme vysvětlovat všechno lidem ve vesnici.Padla noc a my jsme začali vytahovat lodičku z chatky.Uběhlo asi půl hodiny a už jsme pluli.Bylo krásné počasí...Přímo na dlouhou plavbu.Ležel jsem vzadu na loďce a pozoroval jsem otce jak pozoruje noční oblohu.Bylo to strašně zajímavé.V očích měl zvláštní jiskru.Řekl mi "Snyu vím že už jsi dost starý takže před tebou nic tajit nemusím" pousmál jsem se a řekl si no jasně vždyť už mi je třicet pět.Řekl jsem ano tati? Mlčel strašně dlouho a pak z něj vypadlo jen "Už tu dlouho nebudu".Do očí se mi vhrnuly slzy ale pláč jsem zadržel...Věděl jsem že je to pravda ale i přesto jsem řekl "neboj tati ty tu budeš ještě hodně dlouho".Táta se pousmál a šel si lehnout.Dlouho jsem nespal protože mě ráno vzbudil ptačí křik.Rozhlédnul jsem se.Táta ještě spal.Moře bylo úžasně klidné.Napil jsem se vody a rozhlížel se po nekonečné mořské hladině.Bylo teplo.Chvíli jsem koukal na spícího tátu a potom mi došlo že možná jen nespí.Pomalu jsem k němu přišel a zkontroval dech.Nedýchal.Začal jsem strašně plakat.Byl to teprve jeden den na lodi a on umřel.Nevěděl jsem jak mu tady udělat důstojný pohřeb.Nic lepšího mě nenapadlo a tak jsem ho zabalil do přehozu co jsem sám ušil a položil ho na mořskou hladinu.Tělo se pomale potápělo.Bylo mi strašně.Dny od tátovy smrti rychle ubíhaly.Já sám jsem měl štěstí že mě prozatím nechytla žádná bouře.Jídlo rychle docházelo a najednou se na obzoru začalo objevovat pevnina.Po dlouhé době jsem se rozzářil štěstím.Pevnina se stále blížila a já se připravoval na vylodění.Loď se zastavila u města které bylo celé postavnené celé ze žlutého kamene.Bylo tu krásně.Porozhlídnul jsem se po městě a našel si levné bydlení.Teď už v zemi andarijské žiji několik let a má tu moc skvělých přátel.Ale vždy když usínám vzpomínám na svou rodnou vesnici a na mého milovaného Tátu.No snad vám můj příběh trochu pověděl o tom kdo vlastně jsem a co jsem dělal když jsem ještě nebydlel v Andarii.Váš Canis

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist