Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Dragoneria

-> Charakterník

obrázek postavy V jedné daleké zemi žil chudý bojovník jménem Arian. Když byl malý přál si být rytířem. Měl pro to všechny předpoklady, byl urostlý, silný, odvážný a věrný koruně své země. Žil se svou krásnou ženou Milien od které však často odjížděl do bojů....
Jednoho dne se však jeho sen o rytířství rozplynul jako jarní mlha. V té zemi platilo pravidlo že rytíř neměl mít žádné tělesné postižení a Arian v jedné velké bitvě přišel o ucho. Tím byli byli všechny jeho naděje rozdupány a zahlazeny. Už neměl jedinou šanci být slavným velitelem ani nositelem rytířského řádu, měl už být navždy až ten druhý...
Po jedné další bitvě se vrátil domů ke své ženě a ta ho přivítala novinou.
" Miláčku, budeme mít děťátko! "
Objal jí a políbil, měl z toho radost. Už před sebou viděl svého syna, hrdého nositele rytířského řádu a odvážného bojovníka. Plánoval si jak ho bude učit všem dovednostem a jak ho jednou uvidí v bitvě. Čas plynul, Arian se o Mil staral naprosto vzorně a už se nemohl dočkat jejich potomka. Pár dní před očekávaným porodem však musel odjet bránit hranice na východu země.
Milien se také těšila na děťátko a když přišla její chvíle, vše již bylo připraveno. Porod trval několik hodin a Milien při něm ztratila spousty krve. Vše však na konec dobře dopadlo. Tedy skoro vše....
Když se ráno probrala ze spánku do něhož unavená upadla a chtěla si pochovat svého syna, zděsila se! V připravené kolébce bylo děvčátko... Začala plakat co teď řeknu Arianovi? Věděla že její muž chce syna, který by šel v jeho šlépějích a ani jeden se nezamyslel nad tím že by se mohla narodit dcerka. Arian zuřil nemohl uvěřit tomu že se mu nenarodil jeho vysněný syn a o dívce nechtěl ani slyšet.
Nakonec ji pojmenovali Dragonerie a její výchovu převzala kuchařka ,Arian se jí nechtěl zahazovat. Malá Dragy rostla jako z vody, byla zdravá silná a vysoká dívka plná elánu. Ráda pomáhala ve stájích a podkoní jí za to dovoloval jezdit na poníkovi, Dragy se však líbil vysoký urostlý černý hřebec jejího otce ,k němu se však přiblížit nemohla, stejně jako k otci. Kdykoliv k němu přiběhla a chtěla mu ukázat co nového se naučila, nebo jak dokáže běhat odehnal jí od sebe.... Dragynce to bylo líto a často po nocích plakala a obzvláště když vyslechla proč jí otec nemá rád. Rozhodla se že se tedy naučí také bojovat a ukáže mu že je lepší než chlapec.
Opracovala klacek tak že z něho vznikl obušek, ze slámy vyrobila jakého si panáka a vyrazila za dům, kde začala trénovat. Bylo to namáhavé a také často padala na zem když jí panák srazil, ale ona to nevzdávala a snažila se dál. Jednou uslyšel za domem Arian hluk a šel se tam podívat a spatřil tam Dragonerii jak trénuje. Hrozně ho to rozčílilo obušek i panáka Dragonerii vzal a spálil. A jí hrozivě vynadal. Dragonerii to bylo moc líto a dlouho do noci plakala. Přemýšlela proč to udělal. " Vždyť já mu chtěla udělat radost " zazněl vzlyk do noci.
A tak to šlo dalších pár let. Jelikož jí cvičení bavilo trénovala něco málo dál, už si však netroufala být tak blízko domu a cvičila se v lese. A tak to šlo dál až do jejích 15 narozenin, kdy se Arien rozhodl Dragy provdat za ohavného starého mlynáře. Dragy se to ani za mák nelíbilo a rozhodla se že to tak nebude. Nechtěla už aby s ní jednali jako s přebytečnou věcí, necítila se jako něco podřadného a nechtěla aby jí tak brali. Rozhodla se uprchnout a svému otci dokázat že i z ní může být dobrý válečník.
Uprostřed noci se ke stájím plížila postava zahalena v plášti temné barvi s ranečkem v ruce. Nasedla na starého poníka a opatrně se vydala do noci ani nevěděla kam. Měla trochu strach a doufala že všichni nebudou stejní jako její otec.
Putovala dlouho a bylo to těžké , neměla s sebou ani zásoby jen malou dýku a kůži na zabalení. Byla hodně pohublá a zesláblá a navíc dorazila do země plné ledu a sněhu. Netušila že je to barbarská země jménem Imer. Toulala se po krajině až jednoho dne na cestě narazila na mladého muže jménem Forlong.
Pozdravil jí a zeptal se jí co tu pohledává tak sama a bez věcí. Měla radost po dlouhé době to byla první vlídná slova která slyšela. Pověděla mu že se chce naučit bojovat a najít nějaký domov.Skutečně narazila na příjemného chlapa pomyslela si a než stačila něco říci už jí podával zbran a brnění. Usmála se na něj, ale zarazila se.
" No víš já s tím neumím a na tu zbroj jsem na ní asi slabá. " Znovu se nesměle usmála.
" Aha tak to tě to budeme muset naučit a ty budeš muset začít trénovat a jednou z tebe bude válečnice" Nevěděla jestli se opravdu usmál nebo si to jen myslela.
" Děkuji Ti, jednoho dne ti to vrátím."
Nevzdávala se a každým dnem sílila až si mohla dovolit na sebe obléknout jakoukoliv zbroj a nebyla by zbraň kterou by nedokázala ovládnout. Jen stále nebyla nikde doma scházel jí les, hory, sníh a led. Po záhubě Imeru o všechno tohle přišla a když pak bylo zničeno i další město ve kterém žila bylo toho na ní už moc. Bylo chladno a venku byla temná noc když si balila své věci a odcházela ven za něčím co ji volalo ...

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 3

Jestli si opravíš pravopis, ozvi se, je to na 4* :-)
Vesi - 3

Tohle zcela určitě neprošlo finálním proofreadingem...přesně jak píše Heratrix, oprav interpunkci a hodnocení bez problémů zvýším ;)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 2x
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist