Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Bumbalo

obrázek postavyBumbalo, začínající bard a dobrodruh, jenž v životě potkal mnohé a zažil ještě i další...

Žil, byl v jedné horské vesnici mladík, jehož rodiče vlastnili místní druhou nejdůležitější stavbu. Jak to tak bývá, mladíkovi se řemeslo rodičů celkem zalíbilo, hlavně pokud, co dostal klíče od skladu s alkoholem. Nehlídán a nestřežen bystrým očkem tatínkovým, mladík pokořil nejednu láhev a naučil se i házet šavlí. Nejlíp do klína nějakého hosta. Neutekl nikdy. Kdo by taky s tolika promile v žilách někam šel. Vždycky dostal dvojí nakládačku. Nejdříve od poškozeného a pak i od rodičů. Klíč sice nejdříve visíval vysoko a jak šel čas tak i přesunoval z místa na místo, ale nebylo to nic naplat. Mladík si nakonec poradill i se starým zámkem. Lidé si na výstřelky mladého darebáka zvykli a i on se postupně naučil s démonem bojovat. Nicméně snad ze msty, snad z čiré přiléhavosti se mu mezi lidem dostalo přezdívky Bumbala.

Bumbalo byl však jako mladý chlapec zvědavý a ikdyž si neodepřel žádnou láhev, nebo bitku s místními dorostenci, jeho hlavní vášní se stávala hudba. Rodiče nebyli nadšení, ale už dobře znali vytrvalost chlapcova srdce. "Nakonec, maminko, starý Ruznar stejně jednou odtáhnout jinam do jiná hospoda, tak mít jednoho trubadůra pod střecha se vždycky hodit. Aspoň vydělat víc, grum?" Matka jen obrátila oči vsloup, ale jelikož věděla, odkud Bumbalo svou zarputilost podědil, raději mlčela. "Však ono to zas nějak dopadnout,..." říkávala čím dál častěji.
Mladík následoval svůj vnitřní hlas a vytrvale pozoroval místního pěvce Ruznara. Snažil se zapamatovat si palce na strunách, slova písní i vychloubačné pózy, jimiž starý koketný lišák tolik vynikal. Ačkoliv zrovna u místních dívek, díky své pálenkou a pivem modelované postavě, úspěchy zprvu neslavil, časem se zadařilo a objevil se i první postelový zářez, následovaný několika dalšími.
No jo, ale k čemu jsou v horách slova? Básně moc mezi lidem neletí. Bumbalo si to plně uvědomoval ale neměl na svůj vlastní nástroj a kde by jej tady v těchhle končinách taky sehnal, žejo... Tou dobou se ho už ujal Ruznar sám a učil jej. Ne vše, ale mnohé mu předal. Učil ho hrát na svou loutnu. Mladík jej nejedou požádal, aby mu ji prodal, ale Ruznar o tom nechtěl ani slyšet. "Kam já tak přijít, hlupák. Jak bych se já uživit, co?" slýchal Bumbalo v několika obměnách. A tak čas plynul. Bard přicházel a odcházel a vždy s novým příchodem přinesl do vesnice i nový příběh. Bumbalo se zajímal, zda to všechno skutečně prožil. Bard se jen pousmál a lišácky na něj mrkl. Kde, dychtivě se tázal mladík. Po pár panácích mu to nakonec bard vyklopil na rovinu a bez okolků. "Andarie, tam to být, chlapče. Tam být ta zem zaslíbená, medovina a kuřecích prsa oplývajííí..." rozkašlal se. Bumbalovi se bard nezdál toho dne. nebyl ve své kůži. Byl pobledlý a nesršel šarmem a vtipem. Bylo to hned jasné, když si od úst odtáhl do ruda zbarvenou dlaň. "Sakra, že já do toho bordela lézt. Bumbo, ne aby ty někdy udělat stejná chyba...".
Netrvalo dlouho a Ruznar se ztrácel před očima. Na smrtelné posteli mladíkovi svěřil jak se dostane do oné země Andarijské a s posledním výdechem mu svěřil i svou starou loutnu. Ještě té noci odešel za svými předky. Nikdo moc netruchlil, jen Bumbalovi bylo na prsou ouzko. Postavil svému mistru v lese mohylu. Za nedlouho se však život v horách vrátil zas do starých kolejí. Bumbalo hrál v lokále svých rodičů a snažil se bavit hosty starými příběhy, které si pamatoval. Bylo to fajn, jen je už prostě všichni znali. Bumba nebyl žádný myslitel, ale přesto jej to táhlo za dobrodružstvím. Tak nic naplat, co se stát muselo, nakonec přišlo. Dohodl se s rodiči, že se vydá na zkušenou, ale slíbil, že se vrátí, jakmile se ve světě trochu porozhlédne. Jak řekl, tak i učinil. Sbalil raneček s buchtami a svou loutnu po mistrovi a šel a šel cestou necestou... Trvalo to dobrý rok, než vystoupil z lodi, ale řekli mu, že toto je ona, toto je konečně země Andarijská. "Jak se mi tu povede? Co mě čekat, za velká dobrodružství?" přemítal u ohýnku za městskými hradbami pískovcového přístavního města. Nevšiml si dvou postav krčících se v houští nedaleko... Místní pálenka ho hřála v břichu. Inu chlast je slast.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2023 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist