Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Pavlinka

-> Charakterník

… jednoho krásného odpoledního dne se narodilo barbarským rodičům krásné, drobné a hodně ukřičené miminko. Po dobu těhotenství měla maminka s tatínkem celou dobu pocit, že to bude chlapeček. Domnívali se tak proto, že miminko pořád kopalo a kopalo. Měli tedy vymyšlené jméno, ale jen chlapecké. Tak tedy museli rychle vymýšlet jméno pro dívku. Maminka řekla: „chlapec měl být Pavteri, tak tedy moje holčička se bude jmenovat Pavlínka“. Otec se na ní podíval a zvolal: „mám holčičku PAVLÍNKU“! těmi slovy se ve vesnici rozjela obrovská zábava. Pavlinka byla od mala velmi šikovná dívka. Její otec pracoval jako dělník na stavbách a Pavlinka často trávila chvíle sním. Byla odmala prostě jiná než všechny ostatní děvčata. Názor na holky měla vždy jen ten nejhorší. Nesnášela dívčí vlastnosti jaká je například pomlouvání. Proto s dívkami nikdy nevycházela zadobře a spíše se s nimi nebavila. Proto se raději vždy bavila s chlapci. Jenže to se jí možná stalo osudným v jejím životě. Bylo jí asi šestnáct let a chodila ven s jednou partičkou chlapců. Chodila s nimi ven každý den a trávila s nimi všechen svůj volný čas. Jednou kdy byl krásny úplňkový večer do lesa kde se s chlapci scházela a všichni tam seděli a čekali na její příchod. Kluci už z dálky kdy jí viděli na ní křičely, Pavlínka se trochu zarazila, protože takový křik od nich ještě neslyšela. Stejně ale šla dále za nimi. Přišla za nimi a zeptala se kluků: „Jak se máte“? Kluci všichni s úsměvem na rtech řekli, že dobře. Po-té Noed (nejstarší z chlapců) se jí také zeptal: „a jak se má naše Pavlínka“? Pavlinka se usmála a řekla: „Mám se fajn“. Následovala krátká konverzace, a pak Noed hrubším hlasem řekl: „Slyšel sem o tobě Pavlínko zvláštní věci“. Pavlínka zbystřila oči jen na něj a s úsměvem na rtech mu pověděla: „Copak ty krávy o mě zase říkaly?“ Všichni kluci se začaly smát až na Noeda. Noed se podíval na všechny z nich a ti postupně utlumily svůj smích. Zeptal se jich: „Co je tady sakra k smíchu?“ (řekl agresivním tónem). Jeden z chlapců mu pověděl: „Noede uklidni se, vždyť sám víš, že holky z vesnice Pavlínku pomlouvají pořád, už jen proto, že se baví s námi a ne s nimi“. Noed prudkým pohybem strčil do Odifola a řekl mu: „už nikdy na mě nemluv takovým tónem“! Pavlínka se zastala Odifola a řekla: „nech toho vždyť to sou jen hnusné pomlouvačské řeči, tak se tady kvůli toho nervěte“. Noed vzal Pavlínku za vlasy a hodil sní o zem. Ostatní chlapci hned začali po něm řvát ať toho nechá! Noed, ale vytáhl nůž a řekl: „Je to jen sprostá běhna proto se s námi baví, tak jí teď udělám radost když to má tak ráda“! Nůž schoval do kapsičky, kterou měl u bot. Položil se koleny kolem Pavlínka a začal jí líbat. Bránila se a chlapci po něm křičeli, ať toho nechá, ale měli příliš velký respekt po-té co na ně vytáhl nůž mu něco udělat. Pavlinka se bránila co to jen šlo, ale přece jen byla to dívka štíhlá jak proutek a sválu taky moc neměla. Noed jí dal facku a řekl jí: „tohle se ti bude líbit ty blonďatá špíno“. Po-té jí roztrhnul košilku. Pavlinka už nevěděla co má dále dělat, tak jí napadlo jen jedno řešení. Křičela a brečela, ale dokázala se natáhnou po noži, co měl Noed v kapsičce u nohy. Naštěstí pro ní nebyla zcela dovřená a tak snadno vytáhla nůž. Hned jak ho měla pevně v ruce tak vší silou vrazila nůž Noedovy do krku. Noed se jí konečně přestal dotýkat a překulil se vedle ní. Pavlinka se postavila a padla Odifovy do náruče s brekem. Odif jí začal uklidňovat, že už je to dobrý. Všichni chlapci se jenom dívali na to jak Noed plive krev a prudce krvácí. Nikdo z nich ale neměl chuť mu pomoci, a tak ho nechali vykrvácet. Pavlínka, ale věděla, co to pro ni znamená. Jeden z chlapců jí řekl: „můj otec zítra brzy ráno vstává a jede odvést zásoby s obilím do země zvané Andaria, jestli bys chtěla, vezme tě tam“. Pavlinka ještě pořád s brekem na tváři řekla: „budu tam ráno děkuji, ale to pro mě a pro vás znamená, že se vidíme naposledy dnes "(pořad plakala). Chlapci slibovali, že jí jednou přijdou navštívit. Pavlínka potom s brekem v očích se ze všemi rozloučila a šla domů. Přiběhla domů s brekem a máma se jí zeptala co se stalo. Pavlínka plakala a nechtěla o ničem mluvit. Maminka za ní přišla a viděla na jejím roztrhaném oblečení plno krve. Zarazila se a řekla: „Pavlínkoo co se stalooo“? Pavlinka jen dále plakala. Maminka jí objala a pořad se jí vyptávala. Pavlinka se potom uklidnila a řekla jí: „Maminko potřebuji si sbalit pár věci a zítra brzy ráno odjed". Maminka se zaraženým výrazem jí povídá: „řekni mi, co se stalo dítě moje, mám z tebe úplnou hrůzu“. Pavlínka povídá: „Holky z vesnice mě pomluvily, že sem blonďatá běhna, a Noed jejím hnusným pomluvám o mě asi uvěřil“. „A co se dělo dále“, tázala se strachující se maminka. Pavlínka dále povídá: „šla sem za kamarády jako každý den a on se choval jinak“. Maminka se na ní divně podívala se slovy: „Jak jinak“? Pavlinka opět plakala a nechtěla dále mluvit. Maminka jí uklidňovala a řekla jí ať mluví“. Pavlinka se slzy v očích dále mluvila: „Shodil mě na zem a na kluky vytáhl nůž ať se jen dívají a nic nedělí, potom si jej zandal a jak na mě ležel začal mě líbat, já se, ale bránila, ale stejně měl větší sílu, po-té mi roztrhnul košilku (ukazuje přetrhanou košili) a já nevěděla co dělat a tak sem z jeho kapsičky kde měl nůž jej vytáhla a vrazila sem mu jej do krku“. Maminka se zděsila a povídá: „dítě moje, ale tohle všechno musíš říct i takhle strážným“. „Nemohu maminko, vždyť Noed je syn samotné soudkyně“, pověděla Pavlínka. Maminka začala taky plakat se slovy: „nechci přijít o své jediné dítě, nechci bože tohle néééé“! Dvě hodiny spolu plakali, a potom Pavlinka vstala a začala ze skříně vytahovat věci, co se jí budou hodit. Maminka plakala a prosila jí, aby nikam neodjížděla, že všechno se nějak vyřeší, že nemůže pořád utíkat. Pavlinka stejně, ale dále balila se slovy: „musím, maminko, musím“! Pavlinka nemohla celou noc spát, pořad se klepala a plakala. Přišla hodina, kdy musela vyrazit k molu s lodí. Zašla za maminkou, a řekla jí: „jednou se vrátím, dej za mě pusu tátovy, až dojde domů“. Otevřela dveře a jen se ohlédla do domu, a už raději odešla se slzami v očích. Došla k molu, tam na ní čekal kamarád a jeho otec s celou posádkou. Ještě jednou moc poděkovala, že muže s nimi odcestovat. Pavlinka vlezla do lodi a sedla si na schody, které vedli nahoru ke kormidlu. Celou cestu na ní nikdo nemluvil, ale ona sama přemýšlela, co se stalo v předešlém dnu. Přemýšlela, proč se to všechno stalo, proč sou dívky takové potvory, co šíří hnusné pomluvy, proč sou lidi, co jím věří. Pořád se sama sebe ptala, proč to tak je. Dopluli k molu velkého města a Pavlínka se zeptala jednoho z námořníků: „co to je za město Pane“? Námořník se na ní podíval a odpověděl: „To je přeci Andor“! Zastavily u mola a otec od chlapce řekl: „tak tady asi vystupuješ“. Pavlínka vstala a šla přes lávku z lodi na molo. Otočila se směrem na loď a všem moc poděkovala zato, že jí odvezli. Posádka jí zamávala a Pavlínka šla do města. Procházela se po městě a celou dobu jen obdivovala stavby, krásnou banku, krásně oblečené Strážníky a mnoho lidi v krásných šatech. Po několika minutách chůze začala být unavena cestou a tak přemýšlela kde přespat, když zde nikoho nezná a v kapce má jen par mincí. V dáli viděla velkou budovu s křížem nahoře, vzpomněla si, že ve vesnici měli taky malý kostelík, a že do něj jako malá holka chodívala. Ve starších letech, ale raději skotačila s kamarády a vyhýbala se kostelu jako kočka psovi. Šla po městě směrem ke kostelu, narazila na most a tak jej přešla. A už byla u kostela. Dveře byly otevřené tak vešla dovnitř. Posadila se a začala přemýšlet, že víra by jí mohla vrátit její duši, že už asi nikdy nebude divoká dívka, ale časem by jí mohl být vidět na tváři znova úsměv. Pomáhat lidem ve špatných chvílích, lečit jejich zraněni ať tělesné či duševní by pro ní mohlo být tím nejlepším!

Tak začal příběh Pavlínky!

(Pokračování bude až časem)

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Fafner - 4

Velmi originalni pribeh, pravopis nekde malinko pokulhava ale to se ztrati... Taky bych se vyhnul opakovani pribehu matce. No, nechame to na slabe 4 (slabe kvuli pravopisu), a uvidime co vymyslis dal;)
Heratrix - 3

Faf mi vzal slova z klávesnice:-) Kromě toho by ještě bylo potřeba text rozčlenit na odstavce. Ale já dám spíš silnější 3, protože doufám, že si to upravíš, napíšeš mi SZ a já pak tu 4.* přihodím.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist