Na této stránce naleznete odkazy na nejrůznější historické prameny popisující dějiny zemí andarijských, jejich sounáležitostí i obyvatele v nich žijící.
Žena chodila dokolečka po místnosti. „Tak si to zopakujeme. Já se postarám o past pro ty čmuchaly. Ranaři, ty povedeš hlavní úderný tým. Co nejrychleji dovnitř, na počtu mrtvých nezáleží. Blonďáku, až budete na místě, postarej se o přepravu kořisti z místa činu. Poté, co dokončím svůj úkol, sejdu se s vámi na místě a pomůžu s přepravou.“ Pak vytáhla štos magických svitků. „Tohle máme od našich přátel. Pomůže nám to dostat se jak dovnitř, tak ven. Rozdejte to všem ostatním, co umí kouzlit. Až bude výdělek zajištěn, vyplatíme podíl našim kolegům a naše cesty se rozdělí.“ Všichni přikývli na znamení souhlasu a rozešli se.
Bylo krásné jarní odpoledne a na paloučku poblíž Andoru bylo nezvykle rušno. Maskovaní muži rovnali do komínků bedny s neznámým obsahem. Opodál stála žena a tiše brnkala na lyru a potutelně se usmívala. „Co to tu děláte paní?“ Ozval se dětský hlas kousek od ní. Otočila se a přešla k němu. „To je tajné drahoušku. Víš co to znamená, že?“ „Jasně!“ „Když už jsi tu, dám tobě i tvým kamarádům mazlíčka a něco dobrého k jídlu. Ale jen když slíbíš, že sem přivedeš lidi z Andoru. Klidně jim řekni, co jsi tu viděl.“ „T…tak joo!“
Andorem se nesl křik a zmatek. Spousta maskovaných mužů proběhla hřbitovní branou, v jejich čele stál postarší muž s hladce oholenou hlavou krom bílého chocholu zdobícího jeho lebku. Rozmáchl se obřím kladivem, a jeden ze strážných se složil mrtev k zemi. Podobný osud čekal každého, kdo se mu postavil do cesty. Mezitím po střechách pospíchal maskovaný elf, jemuž z pod pirátského šátku čouhala blonďatá kštice. Seskočil ze střechy poblíž Andorské banky ve chvíli, kdy už byla většina jeho kolegů uvnitř budovy banky. „Ty mříže! Hned!“ Muž s kladivem se ohlédl a pak s ledovým klidem rozdrtil lebku křičícímu bankéři. Ozvala se série výbuchů, ale mříže stále držely. Muž s kladivem přešel k mřížím, mocně se rozpřáhl a mříže se rozletěly. Blonďatý lupič v tu chvíli začal předčítat magická slova ze svitku, a během okamžiku se před ním objevil portál. Před bankou se ozvalo zaržání koně. Z jeho hřbetu sesedla žena, které z pod černého pirátského šátku čouhaly dva zrzavé copky. Vešla dovnitř a začala rozkazovat. „Noste vše, co tam je! Honem!“ A jala se předčítat magická slova ze svitku. „Deset minut! Za chvíli sem dorazí další stráž! Mizíme! Kdo neprojde do minuty, jde domů pěšky!“ Po minutě už byla většina lupičů pryč. Obě osoby udržující portály na sebe přikývly, a v tu samou chvíli prošly portály, které se za jejich zády zavřely.
O několik hodin později na neznámém místě:
Několik maskovaných zločinců stálo v lese s obrovskou truhlou. Před jejich zraky se otevřel portál, a vyšlo z něj několik mužů v róbách. „Tady je váš podíl.“ Řekl jeden z lupičů. Jeden z čarodějů s nejzdobnější róbou přikývl. Luskl prsty, a truhla se sama zvedla ze země a přiletěla jednomu z dalších mágů do náruče. Ten se pod tíhou truhly málem skácel k zemi. „Děkujeme za spolupráci. Nashledanou.“ Usmál se a společně se svými druhy odešli portálem pryč.
dne 06.05.18 zapsal(a) Jednooky
Dryádino tajemství
Velho odložil brk do lahvičky s inkoustem, dlouze si oddechl a zadíval se z okna. Mág Canut seděl nehnutě na židli a sledoval svého mistra. „Tyhle svitky vezmi s sebou. Prodej je. A vykup co nejvíce bylin. Musíme mít zásoby kvůli případným pokusům.“ pravil Velho s vážnou tváří. Poté se zvedl, přešel k vysoké knihovně a prsty přejel po řadě svazků. „S těmi dryádami to zkusíme nejdříve po dobrém. Najdeme někoho, kdo by byl ochotný je sledovat a předávat nám podrobné zprávy.“ „Mistře, dobře víte, že sledování dryád je téměř nemožné. Každému, kdo se k nim přiblíží, prostřelí hlavu šípem.“ namítl Canut. „Máš pravdu, přesto to zkusme. Když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém. Donutíme jejich šamanku, aby nám vydala své tajemství, ať se jí to líbí nebo ne. Věřím tomu, že bude rozumná.“ odpověděl s jistou dávkou sebejistoty Velho.
dne 20.05.18 zapsal(a) Arella
Obléhání temného lesa
Temným lesem se nesly válečné pokřiky a komandování. „Zpevněte ty barikády! Nechci tu vidět ani jednu tu zelenou mrchu! A připravte kanony! Já jim dám, unášet dcerky bohatejch pánů!“ Početná skupina žoldáků budovala opevnění, a ačkoliv je neustále zasypávaly deště šípů, od jejich úkolu je to neodradilo. Poté se začala ozývat kanonáda. „Jestli nám nevydáte vaši šamanku, srovnáme tenhle les se zemí!“ Pokřikoval vůdce žoldáků. Toto dění však neuniklo zvědavým dobrodruhům. Poté co je velitel zasvětil do situace, přidali se na jeho stranu. Společně se jim podařilo způsobit dryádám značné ztráty. Ačkoliv svou šamanku vydat nechtěly, ona sama se nemohla dál dívat na to, jak umírají její družky a rozhodla se tedy, že se dobrovolně vzdá.
Velitel žoldáků pak předal šamance váček s neznámým obsahem. „Prý už budeš vědět co s tím.“ Šamanka přikývla a rozpoznala teleportační runu. Pronesla zaklínadlo a přenesla se do neznáma. Dobrodruhům se však v hlavách usadily pochybnosti. Vážně je ona ta zlá? Co když lžou? Když velitel řekl svým mužům ať sbalí věci, a že zajaté amazonky si berou s sebou na hraní, dobrodruzi se pustili do dalšího boje, tentokrát proti žoldákům, kterým doteď stáli po boku.
Muži v rudých róbách upravovali místnost. Přenášeli různá magická magická činidla a úhledně je skládali do polic. Do místnosti zvesela vkročil honosně oděný muž.
„Už se ti žoldáci přihlásili o peníze?“
„Ne pane, zatím ne.“
„Třeba je nakonec ty divoženky dostaly. To by bylo vynikající! Splnili by úkol, a nás to nic nestálo.“
dne 20.05.18 zapsal(a) Jednooky
Ultimátum
Amazonka pomalovaná válečnými barvami vedla skupinu medvědů přes husté lesy. Zastavila se, až když měla na dohled vysoké pískovcové hradby. Začala troubit na roh a trpělivě vyčkávala ve společnosti svých řvoucích medvědů, až se objeví nějací lidé. Po chvíli se dočkala.
„Slyšte lidé a obyvatelé kamenných příbytků! Jestliže nepřivedete naši šamanku zpět do Temného lesa do týdne, nebude už nikdy pro nikoho z vás v lesích po celé zemi bezpečno!“ To se však některým z příchozích nelíbilo a pustili se do potyčky. Na její stranu se postavila jen elfka oděná v zářivě zelených barvách. Ani to však nestačilo. Vyslankyně i s většinou medvědí eskorty ležela nehybně na zemi.
Dalšího dne k večeru v Temném lese:
„Nadyah se ještě nevrátila?“ Jiná zelená válečnice zavrtěla hlavou. „Začněte se připravovat, příští týden vyrážíme!“
dne 28.05.18 zapsal(a) Jednooky
Mágové
Honosně oděný mág si zvesela vykračoval ulicemi Andoru. Minul několik obchodů a zastavil se až u stánku, kde jiný čaroděj oděný v rudé róbě prodával svitky a vykupoval bylinky.
„Zdravím tě Canute, jak to jde?“
„V rámci možností mistře. Něco málo se prodalo a něco se vykoupilo.“
„Tak to tu sbal a odnes k nám. Stěhujeme se. Máme už vše, co potřebujeme.“
„Jistě pane. A co jste udělal s tou zelenou holkou?“
„Zatím nic, ale už jí nepotřebujeme. Až odneseš věci, stav se v jeskyni a zabij ji.“
dne 28.05.18 zapsal(a) Jednooky
Úkol splněn
Mág v rudé róbě se zjevil na trávou zarostlém paloučku přímo před dalším mágem, oděném v čistém bílém hedvábí.
„Pane?“
„Hm?“
„Je po ní. Akorát se tam zrovna začali dobývat nějací čmuchalové. Takže je možné, že jsme přišli o zdroj.“
„To nevadí. Hlavní je, že nic nevědí. Surovin už máme dost. Dobrá práce. Teď je necháme zapomenout. Stejně teď není správná magická konstelace hvězd na rituály.“ Usmál se a společně odešli do neznámých rozvalin.
dne 29.05.18 zapsal(a) Jednooky
Pomsta pralesa
Noční ticho pralesa narušovalo jen šumění listů kapradin, pokroucených stromů a dalších podivných rostlin. Občas bylo slyšet i tlumené zavrčení neznámých šelem nebo zaskřehotání barevných papoušků.
Několik spoře oděných žen nazelenalé kůže a s pomalovanými tvářemi válečnými barvami, postupovalo pralesem. V rukou svíraly dlouhé luky, na zádech nesly napěchované toulce a za zády se jim lenivě sunuli černí medvědi jako doprovod. Nadyah se nevrátila a lid byl varován. V lesích přestalo být bezpečno.
