Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
pevnostní město Ileren je již od včerejška opravené a přístupné. Nadále probíhají drobné úpravy, teď už se ale nemusíte bát, že vám spadne cihla na hlavu. Budeme rádi, když se na Skvost severu, Poslední výspu civilizace a Strážce hranic císařství přijdete podívat.
Množí se mi žádosti o zřízení dalšího ubytování v Ilerenu. Bohužel máme vzhledem k pevnostnímu charakteru města velmi omezené možnosti. Přesto s císařskými úředníky budeme dále jednat o případné stavbě předměstí s hospodářskými oblastmi, po kterých je také velká poptávka. Proto vás žádám o trpělivost.
Nakonec si vás dovolím pozvat na soutěž o post ilerenského hospodského. Bude probíhat v nové ilerenské hospodě v neděli dne dvaadvacátého tohoto měsíce se západem slunce (osmá hodina večerní). Od nového hospodského budeme požadovat veselou povahu, chuť konat a pořádat různé kulturní akce a v neposlední řadě také dobré pivo. To vše si ověříme v několika disciplínách. Zájemci nechť se dostaví o půlhodinu dříve. Vítěz pak získá půlroční vlastnictví hospody a vybavení dle libosti zdarma.
Erlist, Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
Upozornění zejména pro nečestné psy z Kulguru a podobné loupeživé bandy: Po dobu přestavby ilerenské pevnosti budou veškeré půtky na celém našem panství trestány nejtvrdšími možnými tresty. Naší úlohou je bránit hranice císařství před démonickým nepřítelem a rozhodně se při tom nenecháme vyrušovat těmi, co to nechápou.
Dále se všichni vyhýbejte, pokud je to možné, oblastem, kde se staví. Je zde nebezpečí pádu trosek. Rozhodně si tam neuvazujte koně.
Erlist, Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
v neděli v dopoledních hodinách dorazili do Ilerenu císařští stavaři, kteří celé město opraví a uvedou znovu do bojeschopného stavu. Stavební úpravy budou vskutku rozsáhlé, proto žádám o vyklizení města do úterní půlnoci.
Při této příležitosti připomínám i sbírku, která se pořádá právě na tuto přestavbu. Truhlu Dary Ilerenu, kam můžete příspěvky házet, naleznete hned vedle portálu.
Erlist, Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
Buďte zdrávi dobří křesťané v zemi Andarijské.
Tímto listem bych vás chtěl pozvat na slavnostní zapálení ohně. Symbolu Boží přítomnosti a jeho síly i jeho lásky, následované zapálením paškálu. Celá slavnost pak bude ukončena Exsultetem, velikonočním chvalozpěvem za svitu svící.
Samotný obřad konati se bude u Katedrály svatého Albrechta o 9 hodině večerní dne 7. měsíce tohoto.
Jako poslední bod naší slavnosti bych vás také rád upozornil, ze ti kteří budou chtít přijmout Boha do svých srdcí, tak zde bude možnost přijmout svatý křest.
Za řád Templářských rytířů a všechny dobré křesťany sepsal mnich Caer Irchaveg
Vážení občané Andarijští!
Válkami zmítané pevnostní město Ileren potřebuje rozsáhlé opravy, aby mohlo nadále plnit svou funkci strážce hranic císařství a bránit jej před všemi nástrahami, které nám naši nepřátelé chystají.
Proto pořádáme sbírku a to především kamene, dřeva a hlíny. Vše můžete házet do truhly "Dary Ilerenu" u portálu. Cech nebo osoba, která by chtěla osobní poděkování, nechť hodí darovaný materiál v pytli se svým jménem.
I málo může pomoci! Všem děkuji.
Erlist, Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
Blížila se noc, slunce zapadající nad mořem vysílalo poslední paprsky na zem a vytvářelo tak odlesk na zbrojích obrovské armády seřazené v Ilerenu. Třpyt byl vidět po celém městě, kam jen oslněné oko dohlédlo. Mezitím čněly k nebesům bojové zástavy s erby armád, rodů a cechů. Byla vidět zářivě žlutá patřící Lovcům z Havantu, temně modrá Praetoriánské gardy z Thyrisu a stromově zelená barva hrdých elfů Menel Sangy z Lewanu. Rudé kříže Templářských rytířů zas zářily jak krvavé rány na bílých tunikách. Byli zde všichni, odložili své spory a sjednotili se pro jedinou věc. Pro budoucnost své země.
Henry sledoval z hradeb všechnu tu masu řadící se k útoku. Slyšel velitele štěkat rozkazy, čarodějové do toho kouzlili ochranná zaklínadla a to vše zakončovalo řehtání koní ustájených kdekoli, kde byl byť jen drobný ždibec trávy. Naposledy pohlédl po všem tom shonu tak nezvyklém pro pohraniční město a vystoupal do horních sálů Ilerenské pevnosti. Opásal se mečem a uchopil nádherně zdobenou sekeru z mitrilu. Na zlomek okamžiku se mu zdálo jakoby zapulzovala, jakoby věděla, co ji čeká. Rychle seběhl po schodišti, osedlal svého oře a vyrazil. Ovšem nepřipojil se k armádě šikující se k útoku, místo toho zmizel v portálu.
Tupý hukot, hučení v uších. To bylo jediné co Erlist slyšel, klečel na zemi, vše okolo sebe viděl rozmazaně, přesto do tětivy svého luku zakládal jeden šíp za druhým a posílal je do řad nepřátel, kteří umírali, aniž by spatřili svého protivníka. Kolem něj se míhaly modré pláště a ozvěny strohých rozkazů důstojníků Praetorie. Jeden z vojáků k němu přistoupil a přiložil mu k ústům lahvičku jasně žluté tekutiny. Po chvíli mohl Erlist zase jasně myslet a bojovat. To co se zpočátku zdálo jako jednoduchý úkol, kterým bylo zničení malé skupiny nepřátel v týlu Andarijských, se zle zvrhlo. Oddíl vedený maršálem Erlistem a důstojníky Praetorie se zastavil u palisády a nemohl dále. Démoni využili chvilkového zaváhání a rychle je obklíčili. Až kopí a zničující kouzla Kavalerie pomohla obrátit boj ve prospěch útočníků. Po proražení démonské linie už nepřátelé padali rychle. Zanedlouho byl slyšet jen skřípot mečů modropláštníků, kteří procházeli mezi padlými démony a doráželi ty, kteří ještě projevovali známky života.
Henry přijel na místo určení, kde na něj již čekal doprovod. Když objel útes, otevřel se mu úchvatný pohled. U pobřeží byla zakotvená obrovský koráb s rudým praporem plná odhodlaných Husitů a jejich spojenců. Henry nastoupil na palubu a vypluli směrem k obsazené ilerenské vesnici. V dáli se objevila další loď, tentokrát se zeleným praporem. Elfové již odvedli svůj úkol ve městě a nyní spěchali, aby se připojili k flotile. V zápětí zahládl pevninu.
„Proberte se, vy chátro, a chovejte se jako vojáci!“ křikl rytíř Bořivoj do davu, jenž se snažil probít k tunelu vedoucímu do dolu. To co byl z počátku precizně vedený útok, se proměnilo v tlačenici masa a oceli. Zkušený rytíř obnovil morálku a seřadil vojáky do bojového útvaru. Teď již nebyl problém dostat se až ke vchodu. První do temnoty sestoupil kaplan Finarfin, který pomocí magie zamezil démonům, aby se přiblížili ke zranitelné skupině. Andarijští se totiž po jednom soukali do úzkého otvoru. Takovým, jako je například Bořivoj, to kvůli širokým ramenům trvalo notnou chvíli.
V tunelu to šlo rychle a klidně, každý znal své místo. Zabij nebo buď zabit. Když se probili až do dolu a na okamžik nahlédli ven, nevěřili vlastním očím. Tam, kde dříve byla vesnice, to teď vypadalo jako v pralese. Dlouho si ovšem výhledu užívat nemohli, přímo před první linií se objevil arcidémon a začal rozsévat smrt a zkázu. Pravý boj mohl začít.
Maršál Erlist, již v plné síle, stál v zadních řadách armády, která se probíjela průsmykem mezi skálou a mořem. Lovci ve svých typicky žlutých pláštích odvedli skvělou práci. Vraždili démony po desítkách a zatlačili je až k dolu. Teď s posilami, které sem přivedl ze severu, nebyl velký problém spojit se s oddílem v dole. Vykřikl několik rozkazů a armáda se sborovým křikem vyřítila a zaútočila na nekrytý týl nepřítele. Pak se vyhoupl na kamenný výstupek, založil šíp do tětivy a napjal luk. Cíl byl jasný, ovšem v dálce ho upoutalo něco jiného. Ostřílený hraničář si hodil luk přes záda a tasil meč. Lehce pokývl na kaplana Finarfina, kterého do teď od začátku bitvy nezahlédl, usmál se a rozběhl se vstříc nepřátelům, přímo do zamořené vsi. Pak zmizel ve změti jejich chapadel.
Masakr, tak by Henry popsal to co se dělo od jejich vylodění ve vesnici. Zpočátku byl odpor minimální, ale v momentě kdy si arcidémon uvědomil, že je obklíčen ze všech stran, nepříčetně zuřil. Vrhal proti nim každého slizkého démona, který byl poblíž. Se šíleným vztekem chrlil mocná kouzla. Okolo Henryho kráčela smrt, zezačátku si vybírala jen rozvážně a pomalu. Nyní však brala plnými hrstmi. Všude kolem byly rozsekané kusy těl, vnitřnosti a stříkance krve kam dohlédl. Plameny začaly olizovat hrdé bitevní koráby plameny a posádka jen těžko hasila požár. Jen na chvíli se Henry zastavil a sledoval tu spoušť, když jej něco těžkého udeřilo do hrudníku a povalilo na zem. Meč mu vypadl z ruky a obrovité oko se nad ním chystalo k poslednímu, smrtelnému, výpadu. Henry už viděl sám sebe v Království nebeském a začínal Boha prosit o odpuštění. Najednou zasvištěl šíp a projel démonem jako stohem sena. Henry na nic nečekal, převalil se a uchopil meč. Třikrát přesně udeřil a démon padl. Ze stínů se vynořil Erlist, pomohl mu vstát, podal štít a řekl „ Na smrt je příliš brzy, bratře, teď se postav. Ještě nás čeká pár démonů, které musíme poslat zpět do pekla.“ Za několik dlouhých minut se k výsadku podařilo probojovat i hlavnímu voji armády. Byli zachráněni. A co více – uspěli.
Bitva se již chýlila ke konci, nyní již spojené vojsko dobíjelo zbytky nepřátel a obkličovalo poslední ruinu. Tam se zabarikádoval samotný arcidémon Regnum, velitel pekelníků, kteří téměř půl roku obléhali a trápili Ilerenské panství. Kdysi měl moc. Kdysi měl vojsko. Kdysi měl přízeň svého pána. To vše však vzalo za své díky víře, odhodlanosti a bratrství andarijského lidu.
Démonovo tělo nevydrželo ani dvě rány.
Již za tmy, když i poslední opozdilci opustili bojiště, se právě dobytou vesnicí nesl zvuk podkov. Dva jezdci v bílých pláštích s rudým křížem na hrudi se projížděli a vzpomínali. „Tak dlouho jsem zde nebyl, a přesto mi to tu není cizí.“ pravil jeden z nich. Druhý mu přitakal: „ Ano, sám to zde stále poznávám, i když tu téměř nic nezbylo“. První jezdec se zastavil, pohlédl na moře a pravil jakoby do větru: „Prošli jsme mnoha útrapami, bratře. Ty nás ale jen posílily a sjednotily. A já při Bohu jediném slibuji, že toto město přebuduji a jeho slávu pozvednu zpět k nebesům, tam kam patří! Deus lo Vult!“
Již dnes, v neděli dne dvanáctého měsíce druhého, se vydají naše vojska v ústrety démonům, kteří bezostyšně okupují Ilerenské panství.
V této bitvě se rozhodne o tváři císařství, proto ty, který uneseš zbraň, spěchej dnes před sedmou hodinou do Ilerenu a přidej se k boji!
Erlist, Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
Nastala dlouho očekávaná chvíle! Již v neděli chystáme drtivý úder proti silám zla, které již mnoho měsíců obléhají Ileren.
Díky vám, statečným poddaným naší milované císařovny, dokázal náš Řád démony nejen odrazit od hradeb, ale dokonce pobít jejich hlídky v lesích a zatlačit je až do ilerenské vesnice. Dlouho jsme však snášeli jejich přítomnost!
Proto vás žádám, nezlomní Andarijští, přijďte na pomoc Ilerenu znovu a v počtu větším jak kdy předtím. V neděli dne 12. měsíce druhého zahájíme s odbitím sedmé hodiny večerní tak tvrdý protiúder, že se síly pekelné raději sami vrátí do propastí, ze kterých přišli!
Erlist, Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
