Aktuální dění Pro nováčky Hraní role Města a území Informace
rss trubači

Co je nového?

Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky.
Víte, jak odkazovat na novinky?

vše - quest - turnaj - zpráva - vyhláška - kronika - města - vyhledávač δ

08.03.18, 22:17 odkaz přidal(a) Metatron
obrazek
Vrrci u Andoru
Strach z vrrků okusili jedné mrazivé noci obyvatelé Andoru, třeskutá zima vyhnala nezvykle početnou vrrčí smečku do blízkosti lidských obydlí. Vychrtlá, závějemi vyčerpaná srnčí zvěř brzy přestala šelmám stačit a jinak plachá zvířata se vrhla do útoků na obyvatele města.

Jako první tesákům padl za oběť andorský léčitel, který po krátkém boji podlehl zoufale hladovým vrrkům. V jejich myslích to byl přesně impulz, který potřebovali k útoku na předměstí Andoru, odkud je až společné síly Waltari a několika pocestných odvrátily na ústup do lesa. Tam, po krátkém pronásledování, usmrtili vůdce smečky a zvláštní démonickou bytost, na kterou vrrci nijak nereagovali…
05.01.18, 11:04 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Vyhodnocení knižní soutěže XI.
Vážení účastníci soutěže,

výsledky knižní soutěže XI. na téma KUCHAŘKY jsou následující:

1. místo
Ryiah - Dary přírody - netradiční kuchařka

2. místo
---

3. místo
Yennefer z Ascende - Culinaria, díl I. (pro nesplnění podmínek 15 receptů uděluji 3. místo)


Nově sepsané svazky, které byly dány do soutěže, budou umístěny ve veřejné knihovně Andoru.

Autory výherních titulů žádám, aby se přihlásili o své výhry.

vlastní rukou sepsal
hradní knihovník, archivář a písař Golder
01.01.18, 16:13 odkaz přidal(a) Metatron
obrazek
Noční loupež
Rozlehlým statkem otřásl výbuch. Masivní dveře, které kryly přístup do pokladnice, ležely pokroucené na zemi. Pětice maskovaných mužů si hbitě rozdělila úkoly – dva měli hlídat vchody, dva naplnit vaky cennostmi a jeden zavraždit rukojmí, bohatou rodinu, ze které pouze nejmladší dcera měla zůstat naživu. Tak dlouho, jak jen to bude třeba.

Kolem domu už hořely louče, které spolu s křikem čeledínů a služebných protnuly noc a upozornily zlodějskou bandu, že je čas zmizet. Každý sebral jeden vak, zapálili dům, popadli ubrečenou dívku a bočním vchodem pro služebnictvo se vydali vstříc konci příběhu o snadném výdělku.

Přivítala je ale sekera jednoho z čeledínů. První ze skarfů padl mrtev k zemi, ostatní se za pomoci výhružek a hysterického křiku malého děvčete dostali až na okraj lesa, kde dívce bez soucitu probodali tělo otrávenými zbraněmi, naskočili na své koně a pronásledováni ujížděli k ruinám Tarkasu, kde se skryli v podzemí, dokud stopa nevychladla…
23.12.17, 23:15 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Za úplatu dárek?
Mladé děvče se zastavilo u kašny hlavního náměstí. Oklepalo si ze zimních bot nabalený sníh a dotáhlo si pevněji vázání. Pytel, který odhodila na zem, byl plný podobných párů bot a jak matička poručila, tak šla, aby je udala místním za úplatu...

--- --- --- --- --- ---


Tak jdeme, psisko! Blížej se Vánoce a já potřebuju nakrmit doma hladový krky. Seš pěknej, načechráme ti kožich a nějaká paninka tě mileráda koupí svýmu rozmazlenýmu děcku jako dáreček.
17.09.17, 21:10 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Knižní soutěž X.
Město Andor vyhlašuje soutěž o nejlepší knižní dílo. Téma je tentokrát volné a dle libosti.

Nově napsané svazky vkládejte do truhlice u portálu města Andoru. Ke knize přiložte svitek se jménem autora či se do knihy podepište jako její autor.

Knihy odevzdávejte do půlnoci 31. října, roku 17. Poté bude vyhlášen vítěz.

Odměny:
1. místo - 500 zlatých, 200 ks bylin dle výběru, mapa pokladu úrovně 6
2. místo - 350 zlatých, 100 ks bylin dle výběru, mapa pokladu úrovně 5
3. místo - 200 zlatých, 50 ks bylin dle výběru, mapa pokladu úrovně 4

Nové knižní svazky budou umístěny v knihovně hlavního města Andoru, kterou najdete v patře nad bankou.

vlastní rukou sepsal
hradní knihovník, archivář a písař Golder
15.09.17, 23:50 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Lov
Na krajinu padl soumrak, noční tvorové vylezli ze svých skrýší a vyrazili na lov. Potřebovali nasytit vyhladovělé žaludky dovádivých mláďat. Několik lvic se plížilo podrostem thyrského pralesa tak dlouho, dokud nezavětřily kořist. Kousek od nich se u stromů vyskytovali volně uvázaní koně, kteří se divoce vzpínali a snažili se odtrhnout ve chvíli, kdy zachytili pach přicházejícího nebezpečí...

----------


Pach krve mrtvých koní přilákal ještěří muže až k okraji bažiny Klahu. Vlčí smečka, která hodovala na uloveném zvířeti, se stáhla do pozadí s vyceněnými zubisky a nepřívětivě vrčela a štěkala na vetřelce. Ještěři se však nenechali zastrašit, popadli do pracen zbraně a vrhli je proti smečce, jež se rázem rozprchla a kořist nechala na pospas ještěrům...
15.08.17, 21:38 odkaz přidal(a) Metatron
obrazek
Kouzelný kolovrat
Zvláštní moc kolovratu na své kůži pocítili lapkové, kteří těžké a draze vypadající kolo ukradli pocestnému. Beztak k němu nepřišel poctivě a běžel ho prodat, říkali si. A každý přece svého štěstí strůjcem. Jenomže to ještě nevěděli, jakou váhu slova budou mít.

V nedalekých skalách zlá moc kolovratu už stihla poznamenat ukrytý a dlouho nepřístupný háj, který neznámý druid tak dlouho budoval. Z jeho pomocníků se stali pouzí fanatici, dryády zešílely a agresivní hydry bezcílně bloumaly po okolí – dokonce i jeho mysl černá magie otrávila a zničila. A právě odtud směřoval útok na tábor lapků, který ještě nikdy neměli šanci zažít. Sotva se v překvapení mohli ubránit několikahlavým drakům a pološílenému entovi, který ležení trhal na kusy ve snaze najít to, co všechny přitahovalo jako můry světlo.

Velitel sebral zbývající muže a vydal se na beznadějný protiútok, ze kterého se nakonec vrátil jen jediný přeživší, který několika dobrodruhům vyložil svůj příběh a v posledních chvilkách rozjasněných bolestí i prozradil, kde prokletý a zkažený háj najít.

Trvalo dlouho, než se probojovali skrz bestie, které na ně čekaly, nemrtvé i zmučeného ducha samotného ochránce háje, který v posledních chvílích připravoval portál, aby kolovrat zničil. Nakonec obstáli i v boji s přeludem, snad duší jedné z obětí kolovratu, která tak konečně došla pokoje.

Tím se kolo dostalo zase do nových rukou. Jestli dobrých a jestli je zahnáním přeludu nebezpečí zažehnáno… ukáže jen čas.

***

V klášteře zasvěceném bohu Razikalovi panoval čilý ruch. Poutníci ze všech koutů světa se, jako každý rok, přišli duševně očistit a vzdát úctu svému bohu a jeho proroku C´thunovi, jehož tělo k této příležitosti kněží exhumovali i se sarkofágem. Mezi hloučky na nádvoří se čile spekulovalo nad mocí posvátných kostí toho, jenž bloudí ve věčných snech a jenž jako jediný směl uzřít pravou podobu samotného boha, nejvyššího z nejvyšších.

První ze série bohoslužeb už téměř začínala, když vyvstal jeden nepříjemný a směšný, ale přesto reálný problém. Dno sarkofágu bylo nerovné. Pokud se o něj někdo opřel, lehce se zhoupl. Potřebovali klín.

Jednou z osobních věcí, které měl mrtvý u sebe, byl i zvláštní kus zlatavého dřeva. Vrchní kněz si dlouho lámal hlavu nad tím, čím rakev zaklínovat tak, aby na sebe nepřivolal zášť samotného ducha velkého proroka – přece nemohl rakev zapřít kusem naplaveného dřeva z moře.

A tak se stalo, že poslední část kolovratu skončila jako klín pod sarkofágem. Vrchní kněz, Imred, příhodný tvar a vůbec celou přítomnost předmětu v sarkofágu považoval za jednu z nekonečných prozíravostí proroka.

Bohoslužba tak probíhala poklidně, dokud ovšem nenadešel čas vyzvat věřící, aby se přišli podívat na ostatky. První odvážlivec přešel k rakvi a Imred byl tak zabraný do provolávání slávy Věčnému, že si nevšiml krádeže klínu, teprve až skřípající sarkofág ho upozornil – příliš pozdě.

Za uprchlíky tak vyhnal do Andarie skupiny dobrovolníků a protože sám nebyl příznivcem násilí, vydal se za nimi s nabídkou. Buď projdou stezku očištění, přinesou mu nový klín z posvátného stromu na jejím konci a ještě se v jeho očích (a očích Věčného) nestanou heretiky, nebo se uvidí znovu, za ještě méně přátelské atmosféry. Vybrali si to první…
13.07.17, 22:22 odkaz přidal(a) Rynn
obrazek
Hon na lišku II
Několikadenní naléhavý štěkot psa a zoufalé vytí přilákal k domu s vůní inkoustu několik zvědavců. Pohled dovnitř by i méně bystrému odhalil, co se tam před několika dny odehrálo. S pevným rozhodnutím zachránit lišku ze spárů dravce se dobrodruzi oděli do zbroje, vybavili se zbraněmi a vydali se na svůj vlastní lov.

Věrný pes vedl skupinku po menších i větších obtíží k hlavnímu portálu, kde stopu nadobro ztratil. Skupinka odvážných se ale nevzdávala. Dostala se až do hlavního města, kde snad právě zásluhou temné minulosti některých z nich znala možná skrytá zákoutí. Prolézali místní stoky, až na několika místech našli stopy v podobě cárů červené košile. Stopy je dovedly až ke staré zbojnické hospodě, kterou střežili hřmotní muži v tmavém oblečení. Skarfové. Zloději a sprostí vrazi. Strhl se nelítostný boj. Řinkot zkřížených mečů se odrážel od kamenných zdí, vzduchem se nesly tiché magické formule doprovázené ostrými záblesky.

Našli ji. Zuboženou, plnou podlitin, vlastní krve a jiných tělních tekutin. A nejen ji. Její únoskyně s pološíleným výrazem ve tváři držela pod liščím krkem naostřenou dýku. Stačil jediný rychlý řez a...

...s chrčivým zvukem se liščí tělo skácelo k zemi.

Únoskyně vzala do zaječích, ale jedna z dobrodruhů jí byla v patách. Pronásledovala ji ven ze stok až do lesů, kde proběhl další nelítostný boj. Přestože byla únoskyně těžce zraněna, podařilo se jí nakonec upláchnout. Zamířila domů, do svého domnělého bezpečí.

***
Potácela se potemnělými spletitými chodbami, které slabě ozařovaly pochodně. Slyšela pískot krys, kapky vody dopadající na kamennou podlahu a vlastní chrčivý dech. Když konečně došla do zbrojnice, padla před ním na kolena. Košili na jejím boku zbarvila karmínově rudá krev, ve tváři byla sinalá a obraz před očima se jí rozostřoval. „Je po ní...“ Zasípala a dávivě se rozkašlala. „Přišli tam nějaký... ty, co ji hledali, ale stihla sem to, Ta...“ Znovu se rozkašlala, aniž by stihla větu dokončit. Muž, sedící na kamenné židli, se náhle prudce zvedl na nohy, došel až k ní a s podmračeným výrazem ve tváři Alici sledoval. Po chvíli od ní pohled odtrhl, hlavou kývl k jednomu z kumpánů, který si za ženu stoupl s odhalenou čepelí. „Sloužilas mi dobře...“ odvětil s tichým zavrčením. Hrot dýky projel ženiným hrdlem, naposledy zasípala a padla mrtva k zemi.

- 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - archív -

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2020 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist