Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace
rss trubači

Co je nového?

Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky.
Víte, jak odkazovat na novinky?

vše - quest - turnaj - zpráva - vyhláška - kronika - města - vyhledávač δ

12.07.11, 15:20 odkaz přidal(a) Ordenor
obrazek
Čas na zábavu
Bylo pravé poledne. Podivné stvoření oděné do roucha, které se lesklo mnoha odstíny modři, zvedlo svůj pohled z osamoceného lidského domku a podívalo se na oblohu. Je čas na zábavu, zamumlalo si pro sebe a vyrazilo k domu, který již nějakou chvíli pozorovalo. Z podrostu za ním se líně vynořily tři obrovské modré oči a jaly se následovat svého pána. V okolí domu nikdo nebyl. Zbývalo ještě necelých deset metrů k domu, když tu stvoření udeřilo svojí vyřezávanou holí prudce do země. Ozvala se obrovská rána. Místo vchodových dveří zela obrovská doutnající díra. Zevnitř se ozvaly výkřiky a dětský pláč.

Stvoření prošlo dovnitř domu, zatímco své následovníky nechalo venku. Nasálo pach kouře, vznášející se uvnitř, a usmálo se. Podívalo se na početnou rodinu, která očividně ještě před chvíli obědvala. Děti se choulily strachy v koutě, zatímco jejich otec mezitím stačil popadnout sekeru a chystal se bránit. Stvoření se na něj upřeně zadívalo. Ale to se dělá? Takhle vítat hosta? S tou sekerou bys mohl někoho zranit, pravilo sarkasticky stvoření a opět prudce udeřilo holí do země. Ohnivá koule proměnila sekeru v doutnající oharek a ošklivě spálila ruku, která ji držela. Pro příště už si budeš pamatovat, jak jednat s hosty. Na důkaz svojí zdvořilosti a dobroty se ti i představím. Mé jméno je Quarazom. Jak se jmenuješ ty? J-j-já js-sem D-D-Doryl, zakoktal se muž. Takže, Doryle, abych nás oba nezdržoval, chceš žít? Muž rychle přikývnul. Dobře, v tom případě ti dám jedinou možnost. Odevzdej mi tři své děti, jinak všichni zemřete. Ne! V žádném případě. Radši zabij mě, ale mé děti nech žít! vykřikl muž. Quarazom se na něj zadíval a pokrčil rameny. Smůla, svoji šanci jsi dostal. Naposled udeřil holí do země. Obrovský výbuch rozmetal dům po okolí.

Uprostřed kráteru stál Quarazom a kolem něj se vznášeli tři jeho následovníci. Zajímavé, že na to nikdo nikdy nepřistoupí. Pokčil rameny a nasál vzduch: Mám rád pach spáleniny a krve. Vzduch najednou zhoustl. Pohyb byl najednou příliš namáhavý. Vše kolem se roztočilo a rozmazalo. Zavřel oči. Když je znovu otevřel, byl úplně jinde. A jindy. Když spatřil své dva kolegy, pochopil ihned co se stalo. Správné místo, pravil. Špatný čas, dopověděl za něj Setam. Při pohledu na ty dvounohé červy kolem se musel Quarazom usmát. Tady bude zábavy mnohem víc.
10.07.11, 22:46 odkaz přidal(a) Menhit
obrazek
Pohádka na dobrou noc
Slunce ten den pražilo na střechy všech domů v Andoru. Starý řezbář, jehož krámek na Andorském přeměstí vlastnila jeho rodina uz 17 generací, právě pro svoje vnoučata vyřezával dřevěná zvířátka. Skrze popraskané rty si pobrukoval melodii a rytmicky podupával nohou. Byl by to další klidný, pomalý a zapařený den, kdyby právě do dveří nevtrhlo dvé grobiánů, kteří se na blíže nespecifikovaný popud rozhodli vyhladit část Andoru a připravit živnou půdu pro nemrtvou havěť.
No starouši, je čas zavřít krám. Stejně je krize a ty už dosluhuješ, no ne? řekl jeden z těch dvou, na rozdíl od další osoby muž, a pěchoval výbušňáky pod stůl.
Řezbářův pohled padl na dvouhlavňovou kuši, ktera lačně čekala pod protějším stolem. Mezi nimi byla ale celá místnost, takže by ho nejspíš zapíchli dřív než by vůbec stihl udělat dva vratké kroky.
Tak ať slouží, šéfe, rozloučila se druhá osoba, tentokrát žena, v níž rozeznal drowku. Než zabouchla dveře, hodila do místnosti odjištěný výbušňák. Vyřezávaná zvířátka nebyla jediná, koho rázová vlna v domě rozmělnila.
Podobný osud následoval i zbytek domů v předměstí. Někde si mysleli že to jsou jen koledníci, tak je pustili dovnitř, jinde si museli výpomoct paklíčem z výbušného lektvaru. Podstatné je, že všechno lehlo popelem. A z popelu povstali nemrtví.
Ale to už je, milá vnoučátka, jiný příběh. řekl nemrtvý řezbář a na čelisti bez rtů a kůže vyloudil úsměv. Úsměv na své kostlivé ratolesti.
08.07.11, 11:06 odkaz přidal(a) Menhit
obrazek
Kosti ve sněhu
Křupající sníh pod jeho nohama byl zcela nový pocit. Nechladil ho, nevadil mu. Stejně ho sem jen poslala splnit úkol. Ty zrůdy ho zaujaly. Všiml si, že jich jsou tři druhy – malé různých druhů, střední se dvěma očima a potom velké, oko velikosti menšího medvěda. A všiml si, že jsou silné. Jejich kouzla mu ubližovala, ale ne tak jako človíčkům. A on jim... pomáhal? Došlo mu to, když mlátil holí asi třetí stvůru. Sledoval pomalu hořící domy a přemýšlel o tom, co mu říkala elfka. Nepatří tohle k přátelství? Měl by se jí zeptat? Nebo raději ne? Nohou obutou do sandálu šlápl na mrtvolu tvora a šel dál do města, jež má pomoci chránit. Zdroje jsou omezené, cokoli udělá zde je oslabí jinde. Pár lichů, temných rytířů stačilo pro první noc. Několik chromajzlů a mumií přibylo pro další. Když stál opět na věži tak věděl, že ty pocity jsou pořád stejné. Plnil úkol. Zapalovat nebo hasit, bylo to stejné, když to vedlo ke stejnému cíli.
07.07.11, 22:26 odkaz přidal(a) Balthazar
obrazek
Márna snaha
“Svet sa rúca. Každým okamihom sa blíži k neodvratnému koncu - zániku v plameni ohňa a zkazy.” - neznámy mních

"Dobré miesto, zlý čas", zavrčal Semat a prešiel pohľadom na obriu postavu démona stojaceho opodiaľ. Nedá sa nič robiť, budú musieť využiť situáciu a možnosti aké majú - keby aspoň tí červíci neboli takí paličatí. 'Toto je naše mesto, zmizni a nechaj nás na pokoji', kričia. Aké patetické. Očividne sa ich ilúzia nádeje na ubránenie mesta stále nevytratila. Nato, že sa už vyše mesiaca boja vystrčiť čo i len nos zpoza dverí im hrdinské reči nechýbajú, priam naopak - zakaždým svoj heroický prednes obohatia o nové, šťavnatejšie frázy. Ich osud záleží na tom ako si budú počínať v nasledujúcich dňoch. Najvyšší čas, aby sa o tomto "obchode" dozvedela aj druhá strana barikády - škoda len, že pálenie je taká zábava.
30.06.11, 10:43 odkaz přidal(a) Menhit
obrazek
Slepá zuřivost
Zuřila. Takhle vzteklá nebyla snad celé měsíce. Od doby, co jí dělal společnost Naam, byla vlastně klidná. Až do dneška. Dva a půl dne se neukázal. Nepodal zprávy. A teď, když se vrátila z nočního výletu s další materiální pomocí, tak si stál na střeše a hleděl na širé moře, ani ji nevnímal. Krev její krve! S tichým zaduněním odložila soudek, který nesla, vedle dárkového koše plného kosti a dalších věcí. Chvíli stála bez hlesu a potom si odkašlala. Konečně se k ní otočil a zadíval se dolů na ni.

„Ty ses úplně zbláznil!“ Drobná blondýnka se rozkřičela, když zjistila, co ty dva dny dělal. V pondělí zvládl vše, co bylo dohodnuto, ale také něco navíc. Ten jeho rozhovor s elfkou na téma dobro a zlo, přátelé a nepřátelé. Nevadilo jí, že elfce dal tu truhličku. Vlastně ji sama chtěla nějak vrátit majiteli. Vadilo jí, že mluvil. Dokud neznal jazyk, byl dokonalý. Teď bude muset vše urychlit. Nebo ne? Hrozila jí zrada? Byla si jím tak zatraceně jistá, tak moc mu věřila... možná příliš.

Dlouhé hodiny seděli nad košem s kostmi, brašnou se zbraněmi a štíty. Dávali dohromady své zbraně. Musí jich sehnat víc. Musí JI srazit na kolena. Musí JI pokořit tak, jak pokořila ona ji. Musí JI dostat do pozice, kdy bude prosit o milost a odpuštění. A ona se nad NÍ možná slituje. Možná...
20.06.11, 20:47 odkaz přidal(a) Tarog
obrazek
Prostor
Chodby pod zemí vedoucí přímo ke zdroji jídla byl dobrý nápad, co dobrý, skvělý! Relativně v bezpečí se tak dala sehnat potrava pro všechny a ještě zbylo. Skupina se rychle množila a jejich já sílilo s každým nově narozeným. Ale bezpečí tunelů bylo relativní, co chvíli se něco pokoušelo do děr dostat, co chvíli tam někdo něco strkal, nebo lil, škody nebyly veliké, ale byly…

Obyvatelé blízkého města zuří, stádo jim je na obtíž. Ještě aby ne, ničí a požírají jejich plody, úrodu, byliny. Na svá pole umisťují strašáky, různá zvířata, nic platné. Jeden ze zoufalství dokonce poslal psa přímo do díry…chutná pochoutka pro pár hlav.

Všichni se snaží krysy vymýtit, všichni až na malou skupinku. Ta stádo krmí, pomáhá jim.

Dalo by se říci skvělá situace, ale něco opět chybí. Není to potrava, té je dost, je to prostor. Stádo se rychle množí, rozrůstá, ale prostory jsou stále stejné. Když se tam skupinka prvně schovala, byly to obří síně, nyní je tam hlava na hlavě. "hrabat další komory, tunely, víc místa" říká neslyšný hlas, který se honí jednotlivcům myslí…
16.06.11, 15:08 odkaz přidal(a) Menhit
obrazek
Naam
Na Andor pomalu padala tma. Mezi domy se mihla rudě oděná postava a zmizela mezi farmami. Klid přerušilo až chrastění a blekotání koster na předměstí. Štiplavý dým spolu s křikem lidí zatarasených v hořícím domě se šířil spolu s panikou. Skupina zachránců se snažila porazit stvůry a vytáhnout oběti z ohnivého pekla, ale odpor byl příliš velký. Jeden z nich málem zaplatil vlastním životem, když na něj padl hořící trám. Jako by se všichni bohové spikli proti Andoru a seslali na něj svůj hněv...

Nedaleko od dohořívajícího domu se několik postav snaží zbavit vířících kapek krve uprostřed pentagramu. Na tvářích se jim odráží zoufalství jejich srdcí, když vše, co minule fungovalo, selhává. A do toho ten smích. Chraplavý zvuk, mezi kterým se dají rozeznat některá slova – ‘hlupáci‘ a ‘změnil‘. Na chvíli je zarazí, když se z krve začne formovat postava a se sebevědomým úšklebkem je přejede pohledem. Kapky krve kolem ní víří. Mág se ji pokusil znehybnit kouzlem, ale selhal. Bard na ni vystřelil ze svého luku, ale šíp prošel postavou. S velmi silným přízvukem pronesla něco o hlupácích, sevřela pevněji svou hůl a začala se pomalu rozplývat. Světlovlasá elfka stojící na hranici pentagramu se nevzdala a s výkřikem skočila po postavě, která ji k sobě pevně přitiskla a oba se rozplynuli...

Pentagram. Kapičky krve. To je stejné, ale místo je jiné. Elfka se vyděšeně rozhlédla a snažila se odtrhnout od postavy, která ji po chvilce pustila. Stáli naproti sobě a hleděli na sebe, postava v rudé lehce naklonila hlavu, jakoby tázavě. Elfka se pak rozkřičela, moc odpovědí ale z tvora nedostala a k tomu ty, které dostala, ji mátly. Rudý zrovna skrýval pobavený úsměv, když se přiřítil jezdec a začal na něj útočit. Pohodil tedy hlavou a udělal krok do útočiště krvavých kapek. Jeho rysy se pomalu rozplývaly a křik smrtelníků ze ztrácel...

Stáli spolu na vrcholku věže a hleděli na západ. Blondýnka a vedle ní snad o dvě hlavy vyšší muž v rudé róbě. Mlčeli, ale přitom vedli rozhovor. Řekl jí o všem. O ohni, o marné snaze narušit znovu magii pentagramů, dokonce i o elfce, která nese kapku jejich krve.
04.06.11, 11:11 odkaz přidal(a) Menhit
obrazek
Sníh a krev
Opět se blížila noc a opět se válečníci sešli na dalekém severu. Barbaři bojují o svůj domov. Sníh křupal a slunce se dotýkalo obzoru. Městem se rozléhal zvuk kopání, jak se snažili odstranit zával. Snad čekali od začátku větší odpor takzvaných očí, boj šel až snad příliš snadno. Dobyli most, za kterým viděli další oči. Přetnutí lan toho mostu bylo to nejjednodušší, co mohli udělat. Jak se most s rachotem zřítil do řeky, zřítil se s ním i přístup přes vodu. Postupovali dál. Kradli zrůdám dobyté území a ohrazovali ho. Snad v rychlosti stavěné palisády jim dodají aspoň náznak bezpečí. Snad...

Vzduch nad pouští se podivně tetelil. Snad to byla fata morgana. Kdyby byl někdo poblíž, možná by zahlédl nějaké obrazy. Třeba by rozeznal pár na noční procházce. A třeba by zastavil zrůdy zlatavé barvy, které se zjevily odnikud...

Oči se posbíraly k jakémusi protiútoku. Sníh se barvil krví zrůd i obránců. Chvíli byli na ústupu ti, chvíli ti. Kdy tenhle boj skončí?

Liška vyděšeně uskočila před obrazem lovce, který se zjevil odnikud. Prchla do lesa a doufala, že ji nebude sledovat. Obraz se vlnil, lovec stopoval něco velkého. Liška se po chvíli vrátila, ta zvědavost bude jednou jejím koncem. Viděla zelené tvory, divné, s očima na stopkách. Páchli smrtí...

Jejich cílem byl portál. Blížili se k vystěhované pevnosti, a čím blíže byli ke svému cíli, tím pomaleji postupovali. Najednou se za nimi zavlněl vzduch a několik z nich vykřiklo.
Skupina ozbrojenců postupuje ke kamenné stavbě se čtyřmi sloupy.
Byli téměř u portálu.
Náhle se v dálce zjevují zrůdy podobné očím vytrženým z důlku.
Téměř se ho dotýkají, boje přituhují.
Zrůdy začínají ozbrojence trhat na kusy.
Náhle se objevují oči. Někdo volá k ústupu.
Krev mrtvých obránců stříká až na zdi blízké pevnosti.
Oči se začínají zakusovat do řad obránců, začínají jatka. Snaží se o ústup.
Na bojišti je klid. Masakr skončil a obraz se rozplývá...
Několik jich přežilo. Většina se válí ve vlastní krvi před branami pevnosti. Těch několik, kteří viděli obraz i realitu, se chvěje. Priority se mění. Hrdinské dobývání území se stalo záchranou zraněných spolubojovníků a vyzvednutím padlých pro řádný pohřeb.

Téměř to vypadalo, že někdo nakreslil obraz na skálu. Trojice tvorů stála v úzkém kruhu, snad hovořila. Obraz byl nečekaně jasný. Během chvilky se jeden z nich zadíval přímo do vlnící se trhliny. Rychle něco řekl zbylým dvěma a vykročil. Věděl, že šance je jedinečná. Chvilka agonie přešla a on stál na trávě u skály, vedle něj tři malí fialoví tvorové, kteří by se snad krčili strachy, kdyby to uměli. Mávl na ně rukou a vyrazil k severu, potvory zůstaly na místě...

Palisády zatím držely zrůdy v nových hranicích. Snad to tak zůstane dlouhou dobu. Ale od jihu se něco blížilo. Kráčelo to lesem, vyhýbalo městům a cestám a nesl se za tím pach zmaru.

- 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - 23 - 24 - 25 - 26 - 27 - 28 - 29 - 30 - 31 - 32 - 33 - 34 - 35 - 36 - 37 - 38 - 39 - 40 - 41 - 42 - 43 - 44 - 45 - 46 - 47 - 48 - 49 - 50 - 51 - 52 - 53 - 54 - 55 - 56 - 57 - 58 - 59 - 60 - 61 - 62 - 63 - 64 - 65 - 66 - 67 - 68 - 69 - 70 - 71 - 72 - 73 - 74 - 75 - 76 - 77 - 78 - 79 - 80 - 81 - 82 - 83 - 84 - 85 - 86 -

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist